Semaforská skupina Miloslava Šimka se nás postupně snaží přesvědčit, že si počíná úspěšně. Ovšem v poněkud jiné, nedivadelní kategorii. Přistoupíme-li na estrádní pravidla hry, pak můžeme konstatovat, že jde o estrádu slušnou, ba nadprůměrnou, se špičkovými hereckými i pěveckými výkony. U jejich estrády můžeme rovněž kladně hodnotit i jistý dějový rámec, který je tak volný, že umožňuje v podstatě jakýkoliv obsah. DVA PESTRÉ TÝDNY V OBLASTNÍM
MUZEU nejsou ničím jiným než sledem scének a pěveckých vystoupení motivovaných osvětovou snahou postavy ředitele muzea ing. Františka Datla v interpretaci ing. Petra Nárožného. Dějový rámec je nenáročný, zaměřený na vnější atraktivnost s využitím primitivních komických prvků, tj. že tři protagonisté souboru se programově chovají jako hlupáci.

Vedle zmíněného ředitele je tu ještě jeho spolupracovník promovaný paleontolog Milivoj Cep v provedení principála souboru Miloslava Šimka a Luděk Sobota představující člena Městské mytologické stanice Ryzce. Tím v souladu s Hobbesovnu definicí smíchu umožňují publiku, aby poznalo svou převahu nad aktéry a smálo se nikoliv předváděnému humoru, ale demonstrované stylizované a křečovité směšnosti.

Humor a satira mají mít ovšem hlubší poslání a hlubší filozofický podtext. Šimek a jeho skupina využívají zakřivená zrcadla, která však vytvářejí pouze směšné obličeje, ale nic nevypovídají o lidském nitru. Lacinost a snaha okamžitě se zalíbit nenáročnému publiku svádí autory k rozmělňování poměrně zdařilejších epizod v pestré estrádní melanži. Mám tím na mysli především Kurzy první pomoci, která v televizní verzi byla sevřenější, měla větší spád a vyzněla mnohem lépe než v rozvleklé jevištní podobě. Je mi nesmírně líto, že Šimek & spol, ač dokázali vytvořit po interpretační stránce pozoruhodnou komickou trojici, klesají obsahově stále níž pod laťku vlastní vzdělanosti až k estrádní periferii. Současně je škoda, že k tomu dochází na prknech Semaforu, který má téměř dvacetiletou tradici a kdysi díky S & Š neslo název avantgardní divadlo.

TVORBA 28/77 – 7. červenec 1977