Život v tahu

Tuto útlou knížku Ondřeje Konráda a Vojtěcha vydala v roce 1990 TVORBA, kde jsem v té době pracoval.

Přestože se v třiaosmdesátém na jaře střílelo z Tribuny i na agentury a jiné instituce, přestože se v Bartolomějské dívali na Mladý svět jako na kontrarevoluční plátek, pokoušeli se někteří lidé prosadit rock i shora. Ať už se na koncepci Ivana Rosslera, Romana Lipčíka či dr. Jiřího Chlíbce díváme jak chceme, nutno konstatovat, že už v prosinci 1984 dokázali prosadit I. rockový maratón (mj. RG Ventil, Projektil, Žentour, ASPM s tehdy nezaměstnaným Hrubým, SLS) a o rok později jej rozšířili do tří dnů, kde nejen že se objevila profesionální špička po dlouhé době pohromadě (Yo Yo Band, Futurum, Žentour, Synkopy) a obnovila se tradice Kalandrových Blues Sessionů, ale především se tu konala obnovená premiéra Vladimíra Mišíka a Etc .. . Příznivci novějších směrů se ovšem museli spokojit jen s Babaletem, jehož exotiku mohli pořadatelé svazáckým náčelníkům ještě vysvětlit. Ke cti dramaturgie nutno přiznat, že si omezenost výběru uvědomovala a na festivalu, který Maratón prakticky vystřídal, zvolila málem druhý extrém.

Jan Burian: Rychle než to zapomenu

Pod tímto názvem vydal Jan Burian své soukromé zápisky z let 1982 – 1985 (Scéna, Praha 1990). V té době jsem pracoval v Mikrofóru a měl jsem i půl-úvazek u gramofonové firmy Panton. A o tom je v Burianových zápiscích řeč.

Na oficiální půdě byla situace jistě mnohem komplikovanější a když jsme tam lezli, věděli jsme, že toho moc nepůjde. Nicméně vždycky mě rozesmávali někteří redaktoři či dramaturgové, kteří jako by to odmítali brát na vědomí. Když nás Ivan Rössler zval koncem naší poklidné sezóny k účinkováni do rozhlasového Studia mladých, které se nahrávalo v Poděbradech, odevzdávali jsme mu před natáčením ke schváleni texty a monology, aby šije přečetl a radši to zcenzuroval. Mělo to byt první den přímé vysílání a druhý pak jsme měli nahrát rozhlasový recitál. Ivan však pravil „Ale kluci, všechno půjde! Dejte tam, co chcete, to není žádnej problém.“ Tak nás navnadil, že jsme to skutečně udělali, i když přece jen trošku opatrně.

 Číst více