Porta znamená brána … i do nového století?

Velmi poctivě napsaná historie tohoto obdivuhodného festivalu. Autoři knížky jsou Ivan Doležal a Miloslav Jakub Langer. Knížka vyšla v roce 2001.

23. PORTA ZA DVACET ČTYŘI HODINY
Ne, není to tak, že by v roce 1985 proběhla celá Porta v jednom jediném dni. Chceme-li ale jednotlivé ročníky tohoto hudebního festivalu nějak charakterizovat, potom Portu 85 jednoznačně proslavila dlouhohrající deska, která byla živě natočena ve čtvrtek 4. července ráno v plzeňském kulturním domě Peklo a o den později odpoledne se už prodávala na výstavišti. To byl výkon na tehdejší dobu opravdu obdivuhodný, protože o cédéčkách tehdy u nás nebylo ani vidu ani slechu a výroba matrice na klasickou, tzv. „černou” desku byla poměrně zdlouhavá, takže tento „zázrak umožnila u nás tehdy nová technologie DMM (Direct Metal Mastering), která se k nám dostala teprve na jaře toho roku.
(…)

Tolik tedy k finálové soutěžní části Porty 85. Ale součástí portovního dění v Plzni od 3. do 6. července byla i spousta dalších koncertů a recitálů. O jednom z nich už padla zmínka a byl to koncert natolik důležitý, že v historickém kontextu nakonec tento ročník Porty charakterizoval. S nápadem natočit a vydat dlouhohrající desku Porta 85 za 24 hodin přišel Ivan Rössler, který tehdy byl nejenom rozhlasovým redaktorem a moderátorem, ale pracoval i jako redaktor v hudebním vydavatelství Panton. Zakousl se do tohoto nápadu s buldočí urputností a dotáhl ho až ke konečné realizaci, i když to představovalo obrovské úsilí a energii. Dramaturgický výběr písniček na desku vycházel z portovní scény a obsahoval tyto tituly: Padá láska (Stopa), Starodávná (Sem Tam), Máme své chvíle (M. Zíchová), Tragédie filmového štábu ( Paleček – Janík), Sůl v očích (bří. Ebenové), Na rozloučenou (Žalman a spol.), Signály (Brontosauři), Už se nám čas krátí (Spirituál kvintet), Píseň nová o strašlivé s ocasem kometě (Janoušek Vondrák), L’avor azur (D. Voňková), Nehrálo se o ceny (Hop Trop), Balada o pozdním hasebním zásahu požárního sboru v Kostelní Řečici (I. Jahelka), Vítr (Máci), Vím, co smím (Nezmaři). Tedy sami soutěžící a hosté finále Porty 85. Nahrávací koncert začal ve čtvrtek 4. července o půl deváté ráno a už před polednem byl zvukový pás odvezen do Gramofonových závodů v Loděnici, kde byl sestříhán a okolo páté hodiny odpoledne předán do výroby, kde musela být zorganizována mimořádná noční směna. Potom následovalo zhotovení matric a pracovních originálů pásků pro výrobu kazet. Před půl desátou večer už bylo hotovo prvních 160 kazet a o půl hodiny později byl vylisován první kotouč elpíčka. V pátek ráno bylo potom v Loděnici k odvozu připraveno 2060 kusů desek a 600 kazet, které se už v odpoledních hodinách prodávaly na plzeňském výstavišti. Celkem bylo pro prodej na Portě 85 v Plzni vyrobeno 5200 elpíček a čtyři tisíce magnetofonových kazet. Ivan Rössler mohl být spokojen, nápad se mu podařilo úspěšné realizovat a dlouhá fronta zájemců před improvizovanou prodejnou Pantonu na Výstavišti na první z titulů nové edice Impuls mu dala za pravdu, že udělal dobře.

V knížce se ještě popisuje, jak to bylo s Portou po sametové revoluci, kdy jsem se tohoto festivalu ujal jako hlavní dramaturg a předseda rady Sdružení Porta, ale to si už přečtěte v knížce samotné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *