Divadlo Hybernia, 29. 9. 2011 v 19, 30 hodin
Vlach – 100 let 12. 10. 2011, 21:55 – ČT 1

Psal jsem k tomuto pořadu scénář. Ale dávám k lepšímu jen ty nejzajímavější úryvky.  Hrál samozřejmě Orchestr Karla Vlacha a začínalo se – jak jinak – skladbou Stardust (Hvězdný prach), která je po celá léta znělkou tohoto orchestru. Vymyslel ji pro Vlacha hudební skladatel Miloslav Ducháč. Účinkující byli z větší části pamětníci: Yvetta Simonová, Josef Zíma,  Pavlína Filipovská, Eva Pilarová, Richard Adam, Karel Štědrý, Ladislav Županič a řada další. Tahle parta se už nikdy potom nesešla a nesejde.

Úryvky ze scénáře:
Moderátor Alexander Hemala:
V roce 1958 tedy Yvetta Simonová začala zpívat s Orchestrem Karla Vlacha. Ve stejném roce vyšla Jiřímu Suchému první písnička na deskách. Jmenovala se Blues pro tebe, Suchý napsal jak hudbu, tak i slova, ale nezpíval ji tehdy sám. Jejím prvním interpretem byl Josef Zíma!
Josef Zíma:
Dovolte, abych krátce zavzpomínal na Karla Vlacha.
Bylo to Těžké Barboře, kde jsem hrál učitele. A měl jsem zpívat písničku před forbínou jenom s orchestrem. Forbína byla nasvícená, já tam stál a orchestr nikde. Jenom jsem z portálu slyšel, jak inspicient zoufale volá kapelu, která hrála nahoře v ladírně karty. Pak to začalo hučet na železných schodech, které vedly do „podpalubí“, kde hrála kapela. První tam vlétl flétnista, který začal okamžitě hrát, pak Karel Vlach, který začal toho jediného hráče dirigovat a postupně během předehry to stihli i ostatní hráči, takže já už zpíval za doprovodu celého orchestru. Něco podobného se pak v Karlíně s nimi stalo i Werichovi s Horníčkem.
Pak si také pamatuji, že Jan Werich každý rok vyvezl svůj soubor, který miloval, do Nízkých Tater na týdenní dovolenou. My všichni vyrazili samozřejmě v lyžařském oblečení, jen Karel Vlach tam vyrazil v obleku, polobotkách, kloboučku a zimníčku. Pak tam v tomto oblečení uvízl na lanovce a málem tam umrzl. Naštěstí ho včas dostali dolů.

Moderátor Alexander Hemala:
Karel Vlach se narodil 8. října 1911 v Praze na Žižkově. To byla Praha ještě provinčním městem Rakouska-Uherska. V tomto roce se u nás, ani ve světě nepřihodilo nic vážného. Za zmínku stojí snad jen to, že v roce 1911 založil Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Strana vznikla – jako mnohé jiné strany – v hospodě U zlatého litru v Balbínově ulici. To nebylo moc daleko od Vlachova Žižkova. Ostatně Karel Vlach byl na Žižkov velice pyšný. Ale dejme slovo další zpěvačce, která měla Karla Vlacha v takové úctě, že si mu netroufala říkat strejdo, ačkoliv spojení strejda Vlach bylo velmi vžité.
Eva Pilarová!

 

Eva Pilarová:
Dobrý večer. S Karlem Vlachem jsem se – pochopitelně – znala také velice dobře. A ráda bych přispěla se svou troškou do mlýna. Karel Vlach sebou vozil na zájezdy takový malý kufříček, ve kterém měl všelijaké laskominky, které pak rozdával, aby udržel kapelu v dobré náladě. Ale o tom by asi vyprávěl skoro každý, protože ten kufříček byl opravdu legendární. Já si pamatuji ještě na to, že Karel Vlach si potrpěl na dobré oblečení a elegantní kravaty. Často se mu ale stávalo, že si kravatu namočil třeba do polévky. Naštěstí měl vždycky náhradní kravatu. Jednou, když si zase kravatu namočil do polévky, jsme ho na to upozornili a on se na sebe tak rozzuřil, že praštil pěstí do stolu a ta polévka se mu při tom nárazu vylila do klína.

Karel Štědrý:
Já jsem Orchestr Karla Vlacha uváděl asi patnáct let. A když jsem se ženil podruhé, byl mi Karel Vlach na svatbě za svědka. Když jsem se pak rozvedl a ženil se potřetí, požádal jsem opět Vlacha, aby mi svědčil. On se na mě kouknul a jadrně odvětil: Kouknou, Karle, do prdele, to nedokážou bejt chvíli sám?
Písničku, kterou vám teď zazpívám, jsem poprvé zpíval v jedné televizní písničkové soutěži. Napsal ji Bedřich Nikodém na text Zdeňka Borovce. Jmenuje se Mám malý stan a zpíval jsem ji s Waldemarem Matuškou. Od jisté doby ji bohužel zpívám sám.

Moderátor Alexander Hemala:
Karel Vlach založil svůj orchestr v roce 1939 a řídil ho téměř padesát let. Orchestrem prošly všechny pěvecké hvězdy doby minulé i současné. Karel Vlach se vepsal nejen do dějin populární hudby, ale i do dějin divadla i filmu. Jeho orchestr byl všestranný, ale vždycky si udržoval vysokou laťku.
Ocenili ho i osobnosti z oblasti vážné hudby, kteří většinou se dívají na populární hudbu svrchu.
Toto jsou slova dirigenta Vladimíra Válka: „Dokonalé profesionální těleso, které bylo schopno konkurovat i nejlepším americkým swingovým orchestrům.“
Další slavný dirigent Libor Pešek řekl pro změnu toto: V dobách, kdy byl bigband králem, byl jeho orchestr u nás nedostižný.
Moderátor Alexander Hemala:
Orchestr Karla Vlacha byl vždycky spjat s divadlem. Byla to pro něj jistota. Byl to především Jan Werich, který Vlacha přitahoval. A tak mu nabídl spolupráci. Werich si Vlacha přišel poslechnout do kavárny Lloyd a doslova omdlel, protože tak dobrou a hlavně moderní kapelu nečekal. Divadlu zůstal Vlach věrný i po Werichově smrti a až do roku 1986, kdy zemřel, působil v Hudebním divadle v Karlíně.

Po písní Má pouť (My Way)
Dialog Karla Štědrého a Pavlínky Filipovské:
PAVLÍNA:
To byla krásná písnička. Sinatra, že jo.
KAREL:
Tak tahle píseň měla snad nejvíc cover verzí na světě. Ale pravda je, že ji proslavil Frank Sinatra. Víš, ale kdo ji napsal?
PAVLÍNA:
Dám se podat. Asi to víš a asi je to něčím zajímavé, že mě takhle zkoušíš.
KAREL:
Ona je to původně francouzská píseň a byla napsána v roce 1967. Jména autorů a původní název by vám asi nic neřekli. Ale co je zajímavé, že ji do angličtiny převedl kanadský zpěvák Paul Anka.
PAVLÍNA:
Žasnu. Ale ani my nepřicházíme s nějakou slabou písní. Napsal ji Cole Porter a taky ji zpíval Frank Sinatra. Anglicky se jmenuje Who Wants To Be A Millionaire? A později se stala inspirací k televizní soutěži Chcete být milionářem?
KAREL:
Kdo by nechtěl. Ale pojďme zpívat!

Po jejich písni:
KAREL:
Nejlépe to o ní napsal básník a textař Pavel Vrba.
PAVLÍNA:
Mikrofony stárnou, zdokonalují se a staré nahrazují nové.
KAREL:
Zpěvačky stárnou, zdokonalují se a staré nahrazují nové.
PAVLÍNA:
Yvetta se zdokonaluje, namísto stárnutí zraje, zůstává, jenom mikrofony se mění…
KAREL:
Yvetta Simonová!

Závěrečná moderace Alexander Hemala:
O tom, že Karel Vlach sto let od svého narození a pětadvacet let po své smrti dál mezi námi je, svědčí nejen fakt, že stále ještě existuje orchestr, který nese jeho jméno a pokračuje v tradici, kterou Karel Vlach založil. O jeho nesmrtelnosti vypovídá i to, že kdosi založil i stránku Karla Vlacha na facebooku. Já vím, mnohým z vás se to může zdát úsměvné, ale o něčem to přece jen vypovídá. A mimochodem, jen dva muzikanti se dostali do okřídleného rčení. Kromě Vlacha ještě Johann Sebastian Bach. O všestranných muzikantech se totiž říká, že hrají všechno: od Bacha až po Vlacha. Jestliže je Bach králem klasické hudby, je Vlach králem hudby populární. Milý Karle, přejeme vám, aby za sto let, stále mladý orchestr Karla Vlacha tady na tomto místě oslavil vaši dvoustovku. My tady už nebudeme, ale vaše jméno, váš orchestr, tady zcela jistě ještě dlouho přetrvají. Orchestr Karla Vlacha!