Lovec perel Mirko Pašek

Psáno pro iDNES

Dnes je to sedmnáct let, co zemřel v jednadevadesáti letech spisovatel Mirko Pašek. Jeho Lovci perel patří asi k nejznámějším knížkám, které napsal. A není jich málo. Tou první je Loď Opanake, která vyšla, když mu bylo třicet let.
To bylo v roce 1940. Následoval román Vracím se z Babylonu, Jezero plameňáků, Adamův most. Všechny tyto, i následující příběhy se odehrávaly v daleké cizině. Mirko Pašek byl totiž nejen spisovatel, ale i cestovatel, který všechny země, o kterých psal, také navštívil. A také jich nebylo zrovna málo: prakticky celá severní Afrika, Blízký a Střední východ, Cejlon a mnoho dalších.

V titulku zmíněná knížka Lovci perel vyšla poprvé v roce 1951 a měla několik reedic. To Mirko Paška podnítilo k napsání dalších dvou perlových románů: Ostrov krásy a 120 krásek. Tuto metodu uplatnil i ve svém oklahomském cyklu, který byl původně plánován jako pětidílný. Paradoxně je dnes považován za trilogii. Mirko Pašek nejprve napsal Nesmrtelného kovboje, a pak teprve trilogii Muž pro Oklahomu, Ztracená prérie a Děvče pro Oklahomu. Nesmrtelného kovboje měla s onou trilogií spojovat ještě čtvrtá knížka a tak by se vlastně Nesmrtelný kovboj stal pátým dílem tohoto cyklu. Jenže Mirko Pašek onu čtvrtou knihu nikdy nenapsal. A také nikdy nebyl v Oklahomě. Ve Spojených státech sice byl, ale byl to poměrně krátký zájezd se Svazem spisovatelů. Kde byly ty časy třicátých let, kdy se mohl svobodně toulat po světě.

Známé jsou i jeho knížky ze sportovního prostředí (Start a cíl, Tři sportovní vyzvědači).

Málo známé je, že profesionálním spisovatelem se stal až patnáct let poté, co vyšla jeho první knížka. Předtím pracoval v Československém státním filmu a na svém kontě má i scénář filmu Parohy s nesmrtelným Oldřichem Novým v hlavní roli. Je to jen jediný film, na kterém se takto významně podílel. Ačkoliv plynně hovořil třemi jazyky: německy, anglicky i francouzsky, přeložil jen jednu jedinou knihu, a sice Zlaté rouno Roberta Gravese. Vyšla v roce 1948. Pak už se věnoval jen své tvorbě, i když se mu finančně – zejména v padesátých letech – moc nedařilo. Přivydělával si překlady odborných článků pro nějakou plynárenskou společnost. V druhé polovině osmdesátých let přestal kouřit a také přestal psát, protože – jak sám říkal – bez cigarety mu psaní moc nešlo. Nicméně dožil se 91 let a dnes je to 17 let od jeho odchodu možná do oklahomského nebe či do věčných lovišť k Indiánům, o kterých poutavě psal.

Zdroj: https://rossler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=699698

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *