Každý si dělá p*del z každého. I demokracie musí mít břehy, varuje jeden z šéfů Novy Ivan Rössler. A toto řekl o Milionu chvilek

Parlamentní listy 25.02.2020 13:38

30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII Bohužel všude ve světě dochází k tomu, že se nerespektují autority. Každý si dělá prdel z každého. I demokracie ale musí mít břehy. To říká bývalý šéf zábavy televize Nova Ivan Rössler, který obnovil Československý beat-festival. Bavili jsme se hlavně o vývoji českého showbyznysu a rozdělené společnosti.

V druhé polovině března budou poslanci volit nové členy do Rady České televize. Toto médium je dlouhodobě kritizováno kvůli nevyváženosti. Jak hodnotíte veřejnoprávní televizi?

Dnes je hodně módní strefovat se do České televize (ČT). Na druhou stranu je placena z koncesionářských poplatků, takže musí větší kritiku snést. Nicméně její neobjektivnost či nevyváženost by měla hlídat právě Rada ČT. Ve zpravodajství i publicistice by se tam mělo měřit všem stejně. Otázkou je, jak moc tam konkrétní lidé prosazují své osobní názory.

To bylo řečeno dost obecně. A váš názor?

Dívám se na všechny televize, ale mám pocit, že zpravodajství Novy je barevnější, nápaditější, a dokonce tam mají kolikrát i více informací než ve veřejnoprávní televizi. A to opravdu neříkám jako bývalý zaměstnanec Novy.

Na Facebooku sleduji zejména Vadima Petrova z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jehož otce, hudebního skladatele, si nesmírně vážím. Leckdy mu dávám v jeho názorech za pravdu. Média si často práci ulehčují. Česká televize třeba politické a společenské debaty degradovala na hosty ve studiu. Je to levný, je to za kafe. Za mých dob v Mikrofóru jsme za těmi lidmi jezdili. Dělali jsme rozhovory z jejich prostředí i za účasti publika. To dnes není. Nechci a nebudu obhajovat doby minulé, ale show Dva z jednoho města je klasický příklad.

Jak se od dob vašeho působení na Nově v letech 1993 až 2006 změnila televizní zábava?
Kvalitní původní zábava je opravdu dost drahá a nikdy nevíte, jestli se vám to ve sledovanosti vrátí. Železný tím zvyšoval diváckou prestiž televize. A navíc, kolikrát se reprízovala úžasná scénka Bohdalové s Šípem Inzerát? Mnohokrát. A zaplatili jsme za ni jednou. Pokud televize umí pracovat s reprízami některých materiálů, tak se jí to vyplatí. Dělali jsme třeba programy Souhvězdí Novy. Do něj jsme sestříhali už dávno natočené materiály.

Kdy jste při šéfování televizní zábavy na Nově nejvíce riskoval?
Nejvíc jsem u ostatních narazil se záznamem z koncertu bratří Nedvědů na pražském Strahově. Jeden kolega z užšího vedení mi tehdy říkal: „Nechte ty kamarády z Porty u táboráků.“ Když jsem s tím otravoval „nejvyššího“ už počtvrté, tak Vladimír Železný prohlásil: „Víte co, uznávám, že zde máte nějaké zásluhy, tak si to udělejte pro radost a dejte nám s tím už pokoj.“ Osobně jsem tomu věřil. Věděl jsem, že z toho Petr Novotný udělá obrovskou senzaci. A dodnes mám v archivu program, kde jsou jména jako Jiří Suchý a Zdeněk Svěrák. Také tam byli. A byl to nejúspěšnější program roku.

Padla dvě jména, na která bych se chtěl zeptat. Proč se Vladimír Železný stáhl ze společenského života?
To se zeptejte jeho. Fakt, že se po odchodu z Novy vrhl na politiku, jsem si vysvětloval tím, že si potřeboval zvednout sebevědomí a být opět potřebný. V roce 2002 vyhrál v senátorských volbách jako jediný už v prvním kole. Kdysi jsem ho potkal na pražském letišti, to byl europoslanec, tak mi na otázku, kam letí, otráveně odvětil: „Přece do Bruselu.“ Takže si myslím, že už ho přestalo bavit být pořád na očích. Ono je to dost únavné.

Na Nově jste hodně spolupracoval s Petrem Novotným. Jak nahlížíte na politickou kariéru jeho syna Pavla?

Celkem se mi líbí. Svět kolem nás má hranice respektu už posunuté hodně daleko a on se do nich vejde. Když teď všichni hovoří o tom, že se pomník Koněva odstěhuje a bude postaven pomník vlasovcům, vnímám to jako bohapusté žvanění. Stěhovat se nebude a stavět také ne. Osobně nerad ztrácím takovými žvásty čas.

Jsou to jen pokusy o odvedení naší pozornosti. Ohledně Ruska a Číny jde o pokusy atomového Hřiba nad Prahou zviditelňovat se na tématech, která budou přetřásat média, ale nestojí žádné úsilí. Pro mě je důležitější výstavba sociálních bytů, dokončení pražského okruhu, rozjezd trasy D a tak dále. Znáte tu anekdotu, jak ten venkovan kouká do mapy a říká: „Já se v tom nevyznám.“ Pražák na to: „To je jednoduchý. Áčko je zelený, béčko je žlutý a céčko je červený.“ Venkovan kouká nevěřícně: „A co je to modrý? To je déčko?“ Pražák odpovídá: „Ne, to je Vltava, ty kreténe.“ Ukažte mi primátora, který pro tu Prahu opravdu něco udělal. Pavel Bém prosadil tunel Blanka, dostal za to přes držku, ale tunel slouží.

Přijde mi, že je vaše kritika dost selektivní. Vždyť Hřib a Novotný využívají podobných metod…
Myslím, že ne. Pavel v tom jede celý život, takže mu to rebelantství věřím. A za každého rebela jsem vděčný. Je kromě Petra Fialy jediným členem ODS, který je vidět. Pavel Novotný mi prostě nevadí, ale pravda, nežiji v Řeporyjích. Nicméně v brutálních výrocích je konzistentní. Kdysi řekl v nadsázce, že „my bulvární novináři tu Ivetu zabijeme“, a měl pravdu.

Opravdu je třeba se dnes zviditelňovat „vlastní divokou zahraniční politikou“ a brutálními výroky?

Brutální výroky mě až tak nepobuřují. Vždyť v některých parlamentech se politici mlátí po hlavách. A facka Davidu Rathovi? Podle mě si jí zasloužil. Miroslavu Mackovi fandím, protože Macka mám rád a Ratha nemám rád. I se to rýmuje.

Jsou to vaše slova. Společnost je hodně rozeštvaná. Proč?

Mě se to nedotýká, protože nespolupracuji s blbci, zatímco společnost blbce trpět musí. Nejsem ani babišovec, ani antibabišovec. Přiznávám i Andreji Babišovi určité zásluhy o tuto společnost. Ale nemohu pochopit některé kroky, které jeho vláda dělá a které nejsou úplně ku prospěchu společnosti. Třeba tři DPH u piva. To je opravdu Kocourkov. Stát by měl podle mě maximálním způsobem zjednodušit život lidí.

Zdá se mi, že zde vládnou lidé, co jsou ješitní a nepřipustí druhý názor. Pokud ješitnost vítězí na straně koalice i opozice, tak to nikam nevede. V okamžiku, kdy potopím jakýkoliv nápad z důvodu, že to není můj nápad, tak se točím v kruhu.

V jakém stavu je tedy dnešní společnost?

Podle mě neví, co chce.

Nejde o slabost demokracie jako formy vlády?

Bohužel všude ve světě dochází k tomu, že se nerespektují autority. Každý si dělá prdel z každého. I demokracie ale musí mít břehy. Pokud řeka neteče dopředu, protože nemá kudy, tak se rozlije do stran a škodí. A my bohužel nemáme v tuto chvíli jasné mantinely, ty břehy. Pravidla existují, ale nejsou respektována. Vzájemný respekt je uznáním pravidel hry.

Nedávno jsem viděl obrázek. U roku 1917 byl nakreslený otec, jak řeže syna přes zadek. U roku 2017 otec na syna: „Milý synu, byl bys, prosím tě, tak laskav a vynesl smetí?“ A syn na to: „Vyliž si prdel!“

Párkrát jsem dal doma synovi na zadek a pomohlo to. Stát si taky musí vynutit autoritu. Je třeba striktně vyžadovat dodržování pravidel, tedy zákonů.

Když jsem nedávno žádal Ivana Mládka o rozhovor, bylo mi sděleno, že už se k politice nechce vyjadřovat. Co to?

Myslím si, že už chce mít od všeho pokoj. Někteří lidé nemají zapotřebí, aby je pořád někdo rozebíral či hodnotil jejich výroky. Ostatně, ani já to nemám zapotřebí, ale nevadí mi to.

Nicméně mladí herci, jako jsou třeba Jiří Mádl nebo Vojta Kotek, s tím nemají potíže. Jak si to vysvětlujete?

Třeba s klipem Přemluv bábu! se mladí dost sekli. Všichni, kdo to viděli, volili úplně naopak. Vlastně proti nim. Problém je v tom, že je snazší něco bourat než stavět. Oni chtějí bourat, ale nechtějí stavět.

Sám jsem to třeba několika lidem z Milionu chvilek řekl. Když stávající systém zbourají, tak co postaví? Připomnělo mi to vystoupení z roku 1968 z Paříže. Tamní studenti také demonstrovali, ale když se jich zeptali, co chtějí, tak začali uvažovat a řekli: „Tam jsme ještě nedošli.“ I papá Karel Marx věděl, co chce zbourat, ale nevěděl, co chce postavit. Komunistický manifest je pouze o zbourání kapitalistické společnosti. Ale není tam, jak vybudovat novou společnost. To nevěděli ani Stalin, ani Gottwald. Nemohu přeci úplně zničit to, co bylo, protože jde o určité základy.

A co si myslíte o politizaci kulturní scény?

Někteří umělci se vždy vyjadřovali k politice a je to jejich nezadatelné právo. Nicméně Miloš Zeman je prezident, jehož si tato země zvolila. Babiš je předseda vlády, kterého tato země také zvolila. Nemusejí se mi líbit, ale to je vše, co proti tomu mohu dělat. Jednou jsem na Facebook napsal: „Nekritizujte stále Babiše, zkuste ho porazit ve volbách.“

Zeman není můj člověk, ale jeho funkci respektuji. Ať je tam čert, anděl, nebo Jára Cimrman, budu respektovat vítězství ve volbách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *