Setkání s Voskovcem

Dovolte mi, abych vzpomenul jeden večírek, který se uskutečnil na výstavě »Kde domov můj? « v Praze U hybernů. Jmenoval se Setkání s George Voskovcem a kromě Jiřího Voskovce ze záznamu v něm hovořili Jiří Sýkora z Washingtonu, Jan Tříska z Los Angeles, Ljuba Hermanová, Zdeněk Petr a Jiří Suchý z Prahy. Postačil k tomu telefon propojený se sálem, aby vznikl báječný kontakt mezi lidmi v sále a hosty blízkými i vzdálenými. Také promluvy Jiřího Voskovce byly u nás nepříliš známé, protože je pro tento účel poslal Jiří Sýkora z Hlasu Ameriky. Jelikož měl tento program dobrý ohlas, vybral jsem z magnetofonového záznamu to nejzajímavější a teď vám jednotlivé promluvy nabízím pospojované do jakési koláže. Na koho to slovo padne? Na Jana Třísku!
 Číst více

…dejme tomu o Semaforu

Když jsem se na tento rozhovor s Jiřím Suchým připravoval, zapátral jsem ve svém domácím archivu a zjistil jsem, že poslední otištěné interview s ním jsem napsal pro časopis REPORTÉR, jenž vyšel zhruba tři neděle před osudným 21. srpnem 1968, v tomto »Dobře míněném rozhovoru« (tak se totiž článek jmenoval) jsem J. Suchého přesvědčoval o tom, že neudělal dobře tím, že vzal dvojici Š + G do Semaforu. Dnes jsme se tomu oba zasmáli. Nicméně chtěl jsem po těch lstech udělat rozhovor poněkud bilanční. Říkám poněkud, protože se týká jen divadla SEMAFOR. Mohl by se týkat třeba i knížek, filmů, televize, rozhlasu, výtvarného smění a dalších činností J. Suchého, ale to by bylo na monotematické číslo Tvorby. Takže J. Suchý a Semafor:  Číst více

Dvě otázky Václavu Havlovi

Myslím, že to byl vůbec první rozhovor s Václavem Havlem na vlnách Československého rozhlasu. Z Koncertu pro všechny slušné lidi jsme vysílali v přímém přenosu a kromě Václava Havla jsem zpovídal například Waldemara Matušku na dálku po telefonu. Záznam rozhovoru s Václavem Havlem je i na webu, byť v nepříliš dobré kvalitě. Přepis jsem pak publikoval ve Tvorbě.

 Číst více

Rok co rok se měníme

Na přelomu padesátých a šedesátých let došlo k velkému generačnímu zlomu v české populární písni. Velký podíl na něm mělo nově vzniklé divadlo SEMAFOR (30.10 1959 v 19,30]. Titulek naší úvahy k třicetiletí tohoto divadla je vlastně od jednoho ze zakladatelů Semaforu, Jiřího Suchého. Pamětníci vědí, že jde o název písně ústřední melodie z filmu Rock around the Clock, kterou už v roce 1956 s českým textem J. Suchého v pražské Redutě zpíval Viktor Sodoma starší A v oné Redutě se také — díky Miroslavu Horníčkovi — J. Suchý seznámil s J. Šlitrem. Suchý už byl nakažen rock and rollovou vlnou, Šlitr však inklinoval spíš k dixielandu. První písničky napsané pod tímto vlivem u publika propadly. Nová dvojice se klidně pro neúspěch mohla rozejít a nic by se nestalo. Patrně bychom dnes slavili odlišná jubilea. Nicméně jejich nadšení pro spolupráci neochablo, Šlitr vzal na vědomí módní rock and roll, a tak vznikly písničky Marnivá sestřenice a Včera neděle byla. Úspěch se dostavil a následující série písniček se nesmazatelně vryla do srdcí tehdejší a následujících generací. Ten starý dobrý Semafor, se kterým je svébytná poetika Suchého textů a melodická invence Jiřího Šlitra spjatá, je dodnes fenomén, který má nezastupitelné místo v české kultuře. Přesvědčilo mne o tom i publikum letošní Porty, které spontánně přijalo Jiřího Suchého právě díky písničkám raného Semaforu.

 Číst více

Šimkovy pestré týdny

Semaforská skupina Miloslava Šimka se nás postupně snaží přesvědčit, že si počíná úspěšně. Ovšem v poněkud jiné, nedivadelní kategorii. Přistoupíme-li na estrádní pravidla hry, pak můžeme konstatovat, že jde o estrádu slušnou, ba nadprůměrnou, se špičkovými hereckými i pěveckými výkony. U jejich estrády můžeme rovněž kladně hodnotit i jistý dějový rámec, který je tak volný, že umožňuje v podstatě jakýkoliv obsah. DVA PESTRÉ TÝDNY V OBLASTNÍM
MUZEU nejsou ničím jiným než sledem scének a pěveckých vystoupení motivovaných osvětovou snahou postavy ředitele muzea ing. Františka Datla v interpretaci ing. Petra Nárožného. Dějový rámec je nenáročný, zaměřený na vnější atraktivnost s využitím primitivních komických prvků, tj. že tři protagonisté souboru se programově chovají jako hlupáci.  Číst více

Oba šelmy

Oba Šelmy Divadlo Ateliér uvádí fraška podle Josefa Kajetána Tyla OBA ŠELMY. Tyl ji napsal podle Castellia v roce 1833 a nazval ji dramatickým žertem. O rok později měla premiéru ve Stavovském divadle. Fraška má dobrou komediální zápletku, původní Tylův text je však napsán ve verších a v této podobě je dnes už nehratelný.
 Číst více

Secesní vaudille

Černé divadlo Jiřího Srnce potěšilo své pražské příznivce svou novinkou — osmou premiérou nazvanou Amoroso aneb Létající velocipéd. Příběh je rozčleněn do deseti obrazů a jeho zhuštěný obsah je vlastně velice banální: Petr, mladý vynálezce, je zasažen Amorovým šípem a měl by tedy logicky vzplát láskou k půvabné dívce Janě. Ovšem je natolik posedlý myšlenkou sestrojit létající stroj, že Amorův šíp na něho nemá žádný zvláštní vliv. Dokonce nepodlehne ani muzeu lásky, které mu Amor předvede. Jana ovšem nemá Petrovu odolnost a zmítá se v horečkách.  Číst více

Kreslené divadlo

V pražském kulturním životě se zcela tiše zjevila „novinka“: kreslené divadlo. Jelikož jsme zemí s mnoha divadelními vynálezy, tak v kresleném divadle nevidíme už žádnou senzaci. Kreslené divadlo je jen novostí v radě jiných novinek, dnes již vlastně několik let starých a zavedených. Tak jako byli zklamáni první návštěvníci severního pólu, když zjistili, že se pól v ničem neliší od okolní krajiny, byli možná zklamáni ti návštěvníci kresleného divadla, kteří čekali revoluční přeměnu či dosud nevídanou senzaci. Aneb pravdivě poznamenal Oroczo: Lidé odmítají kresbu vidět, chtějí ji slyšet.  Číst více