Diana Sixtová a její zajímavá vína – Beaujolais

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Takže, Diano, kam teď? Jsme na konci roku, co třeba Beaujolais?

Proč ne. Konečně třetí čtvrtek v listopadu je již od 50. let minulého století pevně spjat v myslích vinařů se svátkem Beaujolais Nouveau. Tato oslava mladého vína si vydobyla za ta léta celosvětové renomé a jistě ve své době prospěla propagaci tohoto vinařského regionu. Bohužel dnes se Beaujolais Nouveau stalo víceméně synonymem pro všechna vína z tohoto kraje a tak jsem se rozhodla Vám dnes představit jedno z tzv. Cru de Beaujolais – konkrétně Juliénas.

Není náhodou Beaujolais v Burgundsku?  Číst více

Slavnější než Karel Gott

Psáno pro idnes

Zdroj: https://rossler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=691208
8. 12. 2018 9:38:37
Byl považován za jednoho z králů rock and rollu a je to šedesát let od doby, kdy vyhrál s písní Rock Around the Clock jednu lokální soutěž. Psal se rok 1958 a řeč je o Pavlu Sedláčkovi.
O rok později vyhrál s písní Jailhouse Rock další soutěž a v roce 1962 se potkává s Karlem Gottem na jevišti divadla Semafor ve hře Zuzana není pro nikoho doma. Tehdy měl u publika větší úspěch než on.  Číst více

Valící se knoflíky

Psáno pro idnes

Zdroj: https://rossler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=690880
6. 12. 2018 8:10:54
Legendární bratislavské skupině The Buttons se říká slovenští Rolling Stones. Když v roce 1964 Dodo Šuhajda skupinu společně s dalšími hudebníky zakládal, byli natolik okouzleni skupinou Rolling Stones, že ji začali napodobovat.
Repertoár slavné britské skupiny tvořil i podstatnou část jejich repertoáru.

 Číst více

Rockeři po padesáti letech

Psáno pro idnes

3. 12. 2018 14:23:43
Hned dvě rockové skupiny slaví padesát let od svého vzniku. Progres 2 a The Plastic People of the Universe.
Shodou okolností je spojuje okolnost, že jak Pavel Váně z Progresu 2, tak Josef Janíček z Plastiků se zúčastnili 1. Československého beat-festivalu v roce 1967 (ten byl loni po také po padesáti letech obnoven). Pavel Váně tehdy v Lucerně vystupoval ještě se skupinou Synkopy 61 (pamatujete na píseň Válka je vůl?) a Josef Janíček si tom užil se skupinou The Primitives Group.

 Číst více

Parlamentní listy: Na hvězdy je víc vidět

Bývalý kapitán české zábavy promlouvá o Michalu Davidovi i jeho kriticích: Na hvězdy je víc vidět, proto je tak snadné je urážet

20.10.2018 11:31
ROZHOVOR Docela se mi líbí demarchie, ve které se o vládě rozhoduje losem. Už z toho důvodu, že o výsledku voleb rozhoduje čím dál tím méně voličů. Takže los by byl spravedlivější. To říká bývalý šéfredaktor redakce zábavy v televizi Nova a autor písňových textů elity české pop music Ivan Rössler. ParlamentníListy.cz se s ním bavily o století této republiky.

 Číst více

99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů

Rössler Ivan
21. 12. 1945, publicista, redaktor, reportér, scénárista, dramatur

Absolvoval SVVŠ pro pracující (1968-1971), v období 1972-1981 vystudoval Filozofickou fakultu UK, obory filozofie, historie. V Čs. rozhlase se poprvé uplatnil roku 1965. Tehdejší vedoucí redakce A-Zet Alena Maxová mu umožnila, aby svými fejetony přispíval do pořadů Piš a slyš!, Kolotoč a Kolotoč 135. Téhož roku Rössler napsal (za pomoci J. Šperka) dramatické pásmo Král zápalek o švédském podnikateli Ivaru Kreugerovi. V nově vzniklém odpoledním pořadu pro mladé nazvaném Mikrofórum (1965) našel tento talentovaný mladý autor hned dva obětavé učitele – K. Mastného a J. D. Navrátila. Již v roce 1967 zorganizoval pro rozhlasového Silvestra hudebně slovesnou „pirátskou stanici“ divadla Se­mafor s J. Suchým a J. Šlitrem. Další dvě následovaly v roce 1968.  Číst více

PAT a MAT …a je to!

Na začátku byla vlastně audiokniha. Jsem spolumajitel (s dr. Alanem Piskačem) vydavatelství FONIA a tak si sám od sebe něco objednám. Alan tehdy vyjednal práva od Lubomíra Beneše na audioknihu Pat a Mat a protože jsem obě postavičky miloval (a miluji), rozhodl jsem se, že jejich příběhy z němých grotesek převedu do povídek (nedělal jsem to poprvé, podobně vznikly přepisy i některých filmových příběhů). A protože se o našem projektu doslechl Albatros, projevil o můj text zájem a tak vznikla i knížka (byla přeložena i do slovenštiny). Knížku si můžete objednat, proč ne. Například ZDE!  Číst více

Černý racek

Knížku napsal Petr Gratias společně Oldřichem Veselým a vyšla v roce 2009-

Olda Veselý byl výborný skladatel. Napsali jsme spolu pro Kamilu Olšaníkovou písničku. Po letech se mi Olda přiznal, že ji nenáviděl, protože nenáviděl celý pop. Ale chtěl se odvděčit Otovi Olšaníkovi za nějakou spolupráci, tak se přemohl. Bohužel, ani Ota Olšaník, ani Olda Veselý už nejsou mezi námi. Tak tedy Oldova vzpomínka:

A já jsem pro ni (Kamilu) napsal písničku Kolik týdnů ještě zbývá, kde jsem s ní zpíval v refrénu , takže to byl vlastně duet.
Píseň otextoval Ivan Rössler, tehdy šéfredaktor (tady se Olda mýlí, byl jsem jen redaktor) pražské redakce Mikrofóra, jednoho z mála pořadů pro mladé. (Po revoluci jsem najednou zjistil, že je šéfdramaturgem zábavy na TV Nova. Známe se dobře a pamatuju si, že v době své éry v Mikrofóra se chlubil, že jezdí trabantem a je z něj nadšený.) Ten se chopil manažerství kolem Kamily Olšaníkové a svého textu. Rázem z toho byla tři vystoupení v televizi. Jedno v Hitšarádě, další v nějakém TKM* a třetí v pořadu, který moderovala Helena Vondráčková, a měl představovat nové talenty.  Číst více

Milión snů

Asi moje nejznámější píseň pro Argemu. Vznikla v roce 1999 a měla být k miléniu a slovo milión se k němu hodilo bezvadně.

 Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více