Tuto útlou knížku Ondřeje Konráda a Vojtěcha vydala v roce 1990 TVORBA, kde jsem v té době pracoval.

Přestože se v třiaosmdesátém na jaře střílelo z Tribuny i na agentury a jiné instituce, přestože se v Bartolomějské dívali na Mladý svět jako na kontrarevoluční plátek, pokoušeli se někteří lidé prosadit rock i shora. Ať už se na koncepci Ivana Rosslera, Romana Lipčíka či dr. Jiřího Chlíbce díváme jak chceme, nutno konstatovat, že už v prosinci 1984 dokázali prosadit I. rockový maratón (mj. RG Ventil, Projektil, Žentour, ASPM s tehdy nezaměstnaným Hrubým, SLS) a o rok později jej rozšířili do tří dnů, kde nejen že se objevila profesionální špička po dlouhé době pohromadě (Yo Yo Band, Futurum, Žentour, Synkopy) a obnovila se tradice Kalandrových Blues Sessionů, ale především se tu konala obnovená premiéra Vladimíra Mišíka a Etc .. . Příznivci novějších směrů se ovšem museli spokojit jen s Babaletem, jehož exotiku mohli pořadatelé svazáckým náčelníkům ještě vysvětlit. Ke cti dramaturgie nutno přiznat, že si omezenost výběru uvědomovala a na festivalu, který Maratón prakticky vystřídal, zvolila málem druhý extrém.