Na přelomu padesátých a šedesátých let došlo k velkému generačnímu zlomu v české populární písni. Velký podíl na něm mělo nově vzniklé divadlo SEMAFOR (30.10 1959 v 19,30]. Titulek naší úvahy k třicetiletí tohoto divadla je vlastně od jednoho ze zakladatelů Semaforu, Jiřího Suchého. Pamětníci vědí, že jde o název písně ústřední melodie z filmu Rock around the Clock, kterou už v roce 1956 s českým textem J. Suchého v pražské Redutě zpíval Viktor Sodoma starší A v oné Redutě se také — díky Miroslavu Horníčkovi — J. Suchý seznámil s J. Šlitrem. Suchý už byl nakažen rock and rollovou vlnou, Šlitr však inklinoval spíš k dixielandu. První písničky napsané pod tímto vlivem u publika propadly. Nová dvojice se klidně pro neúspěch mohla rozejít a nic by se nestalo. Patrně bychom dnes slavili odlišná jubilea. Nicméně jejich nadšení pro spolupráci neochablo, Šlitr vzal na vědomí módní rock and roll, a tak vznikly písničky Marnivá sestřenice a Včera neděle byla. Úspěch se dostavil a následující série písniček se nesmazatelně vryla do srdcí tehdejší a následujících generací. Ten starý dobrý Semafor, se kterým je svébytná poetika Suchého textů a melodická invence Jiřího Šlitra spjatá, je dodnes fenomén, který má nezastupitelné místo v české kultuře. Přesvědčilo mne o tom i publikum letošní Porty, které spontánně přijalo Jiřího Suchého právě díky písničkám raného Semaforu.

 Číst více