Château Duhart Milon – utajená perla rodiny Lafite Rothschild

Psáno pro Medicína a umění 4/2022/72

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Dnes se vydáme na Château Duhart Milon.

Tak co trochu historie na začátek?

Traduje se, že pán z Duhartu byl korzárem Ludvíka XV., který se na důchod usadil v Pauillacu.   Jeho soukromý dům v přístavu existoval ještě v 50. letech a inspiroval etiketu vín Duhart-Milon.

V letech 1830 až 1840 tehdejší majitelé, rodina Castéja, spojili vinice Mandavy-Milon a 14 ha vdovy Duhartové (14 ha), a vytvořili vinici o rozloze cca 40 ha, které dali jméno Duhart-Milon.

 Číst více

Československý beat-festival potřetí a naposledy!

Psáno pro Medicína a umění 3/2022/71

Československý beat-festival bude novodobě potřetí, stejně tak, jak tomu bylo v historii. Uskuteční se 16. října v pražské Lucerně a už je jasné, kdo na něm vystoupí. Především to bude rock and rollová legenda počátku šedesátých let Pavel Sedláček se svou skupinou Cadillac. Pavel Sedláček byl považován za jednoho z králů rock and rollu a je to skoro šedesát pět let, kdy vyhrál s písní Rock Around the Clock jednu lokální soutěž. O rok později vyhrál s písní Jailhouse Rock další soutěž. V roce 1962 se stává členem divadla Semafor, kde se v roce 1963 setkává s právě přijatým Karlem Gottem ve hře Zuzana není pro nikoho doma. Tehdy měl u publika větší úspěch než on.

 Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více