Ivan Rössler 
Přeji všem návštěvníkům mého webu všechno nejlepší a hlavně zdraví. Pro mne je rok 2025 po všech stránkách zajímavý. Především to bude 6O let od vzniku Mikrofóra, se kterým jsem v jeho začátcích spolupracoval. To už jsem měl za sebou rok spolupráce s redakcí AZ, která vysílala například Kolotoč. Takže s rozhlasem jsem začal spolupracovat ve svých osmnácti letech. Když to dobře dopadne, snad dopíšu knížku MOJE LODIČKA NA ROZHLASOVÝCH VLNÁCH. Klikněte na název a uvidíte ukázku. Budu se snažit také doplnit rubriku RADIO na tomto webu. A na konci roku 2025 mi bude 80 let. Dá-li Bůh oslavíme to. A ještě k letošní novoročence. Každý rok na ni dávám obrázek, který se nachází v mých sbírkách. Za ta leta, co to dělám, by to utvořilo hezkou galerii. Najdu-li čas a sílu, pak ji tady možná vytvořím. Pro rok 2025 jsem zvolil obrázek mého dlouholetého přítele Ondřeje Suchého. Je to vtipné zátiší s myší, sýrem a kočičkami ve váze. Tak ať se vám líbí.
Byl první, kdo v roce 1989 odvysílal rozhovor s Václavem Havlem. „A bylo toho víc,“ vzpomíná Ivan Rössler
Publikováno 28. 11. 202409:45 PRAHA IN.cz
ROZHOVOR: Ivan Rössler je pojem českého šoubyznysu. Písně s jeho texty zpívali Karel Gott i Helena Vondráčková. Největší ohlas však vzbudil jako šéfredaktor redakce zábavy televize Nova po boku Vladimíra Železného mezi roky 1993-2006. Server PrahaIN.cz ovšem zajímala jeho předešlá činnost. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy totiž dlouhé roky působil v Mikrofóru Českého rozhlasu, v pořadu, který příští rok oslaví šedesáté narozeniny. V minulém režimu šlo o výjimečnou záležitost a jistou hudební oázu.
Mikrofórum bylo určené mladým posluchačům, aby je režim odlákal od západního vlivu. Tak Vám to tehdy bylo řečeno?
To si můžete najít na Wikipedii.
Stalo se.
Když začalo Mikrofórum, bylo mi dvacet, tak jsem o tom tehdy tak neuvažoval. Faktem ale je, že tehdy se poslouchalo Radio Luxembourg, kterému se říkalo Laxik. Pak se také poslouchala pirátská stanice Radio Caroline. Mikrofórum tedy v roce 1965 bylo podanou rukou mladým lidem, aby si přeladili. Proto Mikrofórum svobodně hrálo západní hudbu, která se v jiných pořadech nehrála. Ostatně znělkou se stala americká instrumentálka Raunchy.
Chápu. Číst více
Diana Sixtová a cesta kolem světa za vínem
Psáno pro Medicína a umění 2/2024/79
Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. V letošním roce se vydáme za hranice Francie, ve které jsme až doposud pobývali. Řada vinařství, které Diana navštívila, byly někdy obchodním, někdy turistickým cílem. Takže to berte jako cestovatelský tip. Minule jsme navštívili Chile, dnes se za vínem vydáme opět na jižní polokouli, ale tentokrát na Nový Zéland. Když vám někdo řekne: „víno z Nového Zélandu“, většina lidí si vybaví svěží, voňavý Sauvignon blanc z Marlborough na severu jižního ostrova. My se dnes vydáme ještě více na jih, až do centrální části jižního ostrova nedaleko městečka Cromwell, do oblasti Otago.
Moje lodička na rozhlasových vlnách. (ukázka z připravované knížky)
Psáno pro Medicína a umění 2/2023/75
S Alešem Cibulkou v Toboganu, to je pořad, který jsem před více než třiceti lety založil a vysílá se dodnes.
Rozhlas má pro mne tisíce rozměrů. Pamatuji se ještě na prehistorické doby rozhlasu, kdy se magnetofonový pásek lepil tekutým lepidlem, a člověk tak odcházel z práce celý upatlaný a lepivý. Druhý den ve studiu jsem pak celý udiven sledoval, jak takto polepený pásek se odvíjí od středového kotouče i když by – podle zákona lepivosti – se neměl vůbec pohnout. A jak se ještě v šedesátých letech nahrávalo! Přenosný magnetofon „majhag“ (psalo se to nejspíš německy: Meihag) vážil nejmíň patnáct kilo, byl na kličku a na jedno natočení se dalo nahrát tak pět šest minut. Pak se musel vyměnit pásek, natočit pérko a jelo se dál. Od té doby rozhlas udělal obrovský pokrok a je tak digitální, až mě z toho jde dvojková soustava kolem. Ovšem pokud natočíte hovadinu, je pak jedno, jestli je natočená analogově či digitálně. Je to prostě jen více či méně kvalitně natočena hovadina. Číst více
Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!
V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB
ÚVOD
Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi. Číst více