Diana Sixtová a její zajímavá vína – Dominus

Psáno pro Medicína a umění 3/2021/66

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes zavzpomínáme na naši cestu do Kalifornie. Je tam řada zajímavých vinařství, mně tehdy osobně zaujalo to, které je spojeno se jménem režiséra Coppoly a kde kromě vína najdete i spoustu rekvizit z filmu Kmotr. Tak jsem zvědav, kam nás Diana zavede.
I když se dnes výjimečně nevypravíme za vínem do Francie, ale podíváme se až do Spojených států (konkrétně do Napa Valley v Kalifornii), ani tentokrát se nám Francie z příběhu našeho vína úplně nevytratí. Vinařství, které Vám dnes chci představit vlastní totiž jeden z nejznámějších vinařů v oblasti Pomerolu – Christian Moueix. Christian Moueix je synem Jean-Pierra Mouiexe, který založil a vybudovat jedno z ikonických vinařství světa – Château Petrus. Christian sám vedl toto Château od roku 1970 až do roku 2008. Kromě něj také vlastní a řídí na pravém břehu řeky Girondy ještě Château La Fleur-Pétrus, Trotanoy, Hosanna, Belair Monange a mnoho dalších.  Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více