Oldřich Dudek: Velká sázka o knír Jana Rosáka, Forma s.r.o. 1995

K této knížce jsem napsal úvod. Zde je:

Stručně zopakuji: Oldřich Dudek a Jan Rosák uzavřeli na sklonku roku 1993 sázku. Předmětem sázky byl spor, zda Oldřich Dudek nakreslí (nenakreslí) 365 vtipů během jednoho roku s manželskou, mileneckou atd. tematikou, a to ze současnosti a navíc pouze v prostředí ložnice. Nešlo o peníze, šlo o mnohem víc – v sázce byl knír na straně Jana Rosáka a vousy a vlasy na straně Oldřicha Dudka.
Je to druhá největší sázka, která stojí za zaznamenání. Tu první jsem prožíval jako dítě a vydala na román, který všichni znáte. V něm se vsadil jistý Phileas Fogg, že je schopen objet svět za pouhých osmdesát dní, což v době Julesa Verna nebyla zdaleka taková hračka jako dnes. Fogg se domníval, že prohrál, ale ve skutečnosti vyhrál, neboť putoval proti času a vlastně jeden den vydělal. Tedy ten, který mu zdánlivě chyběl.

Dudkova a Rosákova sázka trvala déle než osmdesát dní, a tady se Oldřich Dudek naopak domníval, že vyhrál, neboť 365 vtipů skutečně nakreslil a v deníku Expres i publikoval. Ve skutečnosti mu jeden den chyběl. Šlo o vtip 348, který si Oldřich vypůjčil sám od sebe, což prásknul pan Rosecký z Chropyně, který si před deseti lety stejný Dudkův vtip vystřihl z jedněch novin.
Oldřich Dudek podstoupil veřejné stříhání a holení, což vidělo téměř pět miliónů televizních diváků Novy, a což fotografka Hana Mahlerová zachytila v této knížce na svých fotografiích i pro vás. Sázka byla završena. Po Foggově sázce zůstala slavná verneovka, po Dudkově sázce 365 kreslených vtipů. Aby si je pan Rosecký z Chropyně nemusel vystřihovat, rozhodl se jejich autor, že je bude publikovat pohromadě v jedné knížce.
Když si před spaním prohlédnete vždycky jen jeden vtip, vydrží vám knížka přesně jeden rok (bude-li přestupný rok, pak si vtip číslo 59 prohlížejte dva dny za sebou). Možná, že ta knížka bude dobrým inspiromatem vašeho manželského života; čas od času budete Dudkovi dokonce vděčni za spokojeně prožitý večer. I když totiž k ničemu nedojde, aspoň se tomu se svým partnerem zasmějete.
Nejsem zběhlý v církevních otázkách, ale pokud manželé nemají (kromě svatého Huberta*) jiného patrona, navrhl bych za něho prohlásit právě Oldřicha, pokud církev bude s jeho svatořečením souhlasit. Určitě by si to zasloužil, neboť jeho humor manželství spíše upevňuje a o to, myslím, jde především. Aby se Oldřich mohl stát svatým, měl by si ale vousy nechat zase narůst, protože svatý jako holobrádek nepřichází v úvahu. Pokud by k svatořečení z nějakého důvodu nemělo dojít (pár důvodů bych ostatně mohl nabídnout sám), pak prohlasme Oldřicha alespoň za svatouška. Ono je to stejně hezčí se jako svatý jen tvářit – člověk alespoň neztrácí svůj lidský rozměr a jistý nimbus tajemství, který je pikantnější a přitažlivější než svatozář.
Tak si knížku prohlížejte a mějte se rádi!