Gustava Oplustila jsem znal už ze svého externího působení v České televizi. Nikdy jsme spolu nic v té době nedělali. Proto jsem byl rád, když přijal naši nabídku ke spolupráci s TV NOVA, ale o tom dál už samotný Gustav Oplustil:

Po neshodách s tvůrčí skupinou České televize mě oslovil dramaturg televize Nova Radan Dolejš a s ním také režisér Jirka Adamec, zda se nechci autorsky podílet na velkém Nováckém Silvestru, který právě připravují. S oběma jsem se dobře znal, s Jirkou Adamcem nejednou i spolupracoval ještě v dobách Československé televize.
O Radanovi jsem věděl, že jeho skupina Šlapeto se stala pokračovatelem žánru, který jsme kdysi s Podskalským rozjeli, tedy staropražského retra. Zdeněk skupinu objevil a ihned zařadil do jednoho našeho pořadu. Byli výborní a měli u diváků mimořádný úspěch. Vydávali jedno CD za druhým.

Nabídka z Novy mě potěšila. Proč to nezkusit? Když zájem České televize o moji činnost je na nule, dohodli jsme se, že dodám několik programových čísel. Zřejmě spolupráce dopadla dobře, protože bezprostředně jsem dostal nabídku od šéfredaktora zábavné redakce Novy Ivana Rösslera na stabilnější spoluprací. Nic takového se nestalo ze strany České televize, pro kterou jsem pracoval takřka čtyřicet let. A tak jsem se stal poradcem a lektorem zábavy na stanici Nova. Spolupráce se mi velice zamlouvala. Byl jsem po čtyři roky spoluautorem divácky úspěšných Silvestrů. Získali jsme dokonce i cenu roku 2000. V České televizi bylo ticho po pěšině. Byl jsem scenárista na volné noze a mohl psát pro kohokoliv. Konkurenční rozbroje se mě netýkaly. Spoluprací jsem získal další cenné zkušenosti – a dokonale poznal rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční televizí. Myslím, že vedení Novy bylo spokojeno i s mou lektorskou činností, která pomáhala na svět novému seriálu.
Vše vyvrcholilo tím, že k mému kulatému jubileu – 75 letům – jsem byl navržen zástupci všech televizí (v rámci pořadu Tý-Tý v roce 2001) do Televizní dvorany slávy za celoživotní práci v oblasti televizní zábavy. Večer byl v přímém přenosu vysílán na ČT 1 a udílení cen se konalo na scéně Hudebního divadla v Karlině. Právě tam, kde jsem v poslední době byl nejčastějším hostem. Krásné blýskavé zrcadlo ve tvaru televizní obrazovky mi předával můj dlouholetý kolega ze zábavy České televize režisér Ivo Paukert. Ten tuto cenu získal o rok dříve. Já po roce předával stejnou poctu Stelle Zázvorkové. Byl jsem překvapen a dojat. Nikdy mě nenapadlo, že bych se něčeho takového mohl dočkat a dožít. Už proto ne, že jsem nepatřil k těm, co byli známí a populární z televizní obrazovky. Lidé za kamerou jsou spíše anonymní dělníci, o kterých se mnoho nepíše a nemluví. Jedině snad, když se něco nepovede. To se pak rychle dozvíme, kdo to napsal a dramaturgoval. Všimli jste si, že autoři jsou v posledních letech ve značné anonymitě? Málokdy se o nich něco dočtete ve věstnících. Zdá se mi to dost nespravedlivé, neboť u autora celá ta práce začíná. Velkým potěšením pro mě byla účast uzdravující se manželky Jany, mých dětí, vnoučat a celé rodiny.
V duchu jsem přesvědčen, že nebýt návrhu šéfredaktora Novy Ivana Rosslera, sotva by se mi té pocty dostalo. Inu, jak se říká, doma není nikdo prorokem. Další ocenění jsem pak dostal od Nadace život umělce z Herecké asociace.