Tento článek jsem napsal před 47 lety a berte ho jako vzpomínku na herce, který nás nedávno opustil. Část rozhovoru najdete i na iDNES.

Psáno pro Svět práce číslo 29, 19. července 1972

Petr Oliva (1943) vzbudil zájem publika i odborné kritiky svým vynikajícím hereckým výkonem v Ibsenově Peer Gyntovi v pražském Divadle E. F. Buriana. Herecký talent se však nerodí přes noc, ani Petr Oliva není výjimkou. Peer Gynt obsahuje Olivovy osmileté herecké zkušenosti. Po absolvování DAMU (1964) působil dva roky v kabaretní skupině Armádního uměleckého souboru, kde si současně odbyl svou základní vojenskou službu. Po příchodu z vojny dostal angažmá v kladenském divadle. Tam vytrval šest let; bral takové role, jako je Mercucio (Shakespeare: Romeo a Julie) Radúz (Zeyer: Radúz a Mahulena), Zlatohlav (Tyl: Tvrdohlavá žena), Lopachin (Čechov: Višňový sad)…

První velká příležitost bývá leckdy velkým zlomem v životě herce, přece další možnosti. Jak je tomu v případě Petra Olivy?
„Peer Gynt byl pro mne, dalo by se říci, uvedením do společnosti. Všimli si mě režiséři na Barrandově, v dabingu, v Československé televizi. Mám z toho samozřejmě radost, ale současně jsem si s trochou hořkosti uvědomil, co to znamená pracovat v oblastním divadle, kde je také plno dobrých herců, ale nejenže nemají téměř žádnou šanci Získat roli ve filmu nebo v televizi, ale ani si jich nikdo nevšimne pro dabing. A kolikrát se prokáže, že mnohdy větší příležitost dostane průměrný neherec než dobrý herec z oblasti. Tento stav nabízí mnoho otázek k zamyšlení.“

Co si myslíte o slávě?
„Je to velice nevěrná ženská. A nevyrovnaná, neboť přináší jak klady, tak i zápory. Já slávu beru za něco, jako je odměna za tu nesmírnou dřinu, kterou herecká profese přináší. Ovšem znám lidi, kteří, když jim někdo řekne, že je herec, namítnou: No dobře, a co děláte přes den?“

Co považujete v herectví za nejdůležitější?
„Mít kontakt s lidmi a dívat se. Když jsem přišel na AMU, dostal jsem se do experimentálního ročníku a chodili jsme pracovat do Tesly, abychom měli lepší kontakt s lidmi a současně také poznali, jak těžko se vydělávají peníze. A na AMU nám také doc. Pešková říkala: Postavte se naproti kavárně Slávii a dívejte se na lidi přes sklo a domýšlejte si jejich dialog. Několikrát jsem to zkusil a zjistil jsem, že to inspiruje k docela zajímavým příběhům.“

Jaké máte plány?
„Mám hrát ve filmu Ivo Nováka Půlnoční kolona roli vojína Milana. Shodou okolností se teď vžívám do role na vojenském cvičení. Další menší roli dostanu pravděpodobně i ve filmu Jiřího Sequense Konec žhavého léta (podle Řezáčovy Bitvy).“

A co v divadle?
„V divadle se chystá hra Jeana Sarmenta Oči ze všech nejkrásnější v režii zasloužilého umělce Josefa Mixy a Pavla Jirase. V té mě čeká velmi zajímavá role Napoleona. Nejde ovšem o Napoleona Bonaparta, ale o člověka, jenž pochází z rodiny, která měla tolik dětí, že už nevěděla, jaké dát jméno dalšímu. A tento Napoleon se vrací po třinácti letech do prostředí svého mládí. Vrací se jako úplně jiný člověk, čistý ve svých ideálech a ve vztahu k ženě, kterou před třinácti lety miloval, ale postoupil svému kamarádovi. Je to krásná role, bojím se jí a těším se na ni současně.“

Co vám pomáhá v hořkých chvilkách, když se vám třeba něco nepovede…
„V takových chvílích se upínám na svou báječnou tříletou dceru Petru. A samozřejmě, že hledám jiná řešení, neboť není žádná situace, ze které by nebylo východiska. A velkou oporou mi je vždycky i moje žena Inka.“