Seriál, na kterém jsme pracovali s dr. Vladimírem Nálevkou skoro rok. Vznikl pozoruhodný seriál o sedmdesáti dílech, každý z nich patřil jednomu roku a byla to zvuková koláž autentických hlasů z rozhlasového archívu, citátů z dobového tisku, písničky, které se v těch letech hrály a to vše pospojované hlasy dvou vypravěčů (Karel Hábl a Jiří Klem)

Režie Ivan Holeček

Panáček v říši mluveného slova:
Ivan Rössler a Vladimír Nálevka. Rozhlasový seriál z archivních dokumentů Čs. rozhlasu. Režie Ivan Holeček.

Natočeno 1988. Premiéra 10. 3. 1988 – 28. 10. 1988. Obnovená premiéra 1. dílu 15. 3. 2018 (ČRo Rádio Retro, 1:11 h.), 11. dílu 15. 3. 2018 (ČRo Rádio Retro, 2:32 h.) 31. dílu 16. 3. 2018 (ČRo Rádio Retro, 2:19 h), 41. dílu 16. 3. 2018 (ČRo Rádio Retro, 2:33 h.); 51. dílu 16. 3. 2018 (ČRo Rádio Retro, 2:49 h.) v rámci pořadu Rádio Retro – Osudové osmičky.

První díl: rok 1918

Vypravěč:
Píše se rok 1918. Válka vstoupila do svého čtvrtého roku a stojí stále víc a víc peněz. V roce 1918 stál jen jeden jediný den války 900 miliónů německých marek.
21. června 1918 nakládali vojáci v Plzni chléb z pekárny. Vyhladovělé děti žebraly alespoň o kousek. Marně. Děti se nakonec na vůz vrhly a začaly si brát chleba samy. Velitel vojenské hlídky dal povel k palbě.
Po střelbě zůstalo na dlažbě Koterovské ulice v Plzni ležet pět chlapců, další byli těžce zraněni.

předěl
Hlasy kamelotů:
President Wilson požaduje autonomii pro národy Rakouska – Uherska!!
Sovětská vláda podepsala mírovou dohodu s Německem a Rakouskem!!!
V boce Kotorské se vzbouřila V. divize válečného loďstva. Povstalci požadují okamžité uzavření míru.
Vzpoura v boce Kotorské krutě potlačena!

Předěl
Vypravěč:
Věstník královského hlavního města Prahy z léta 1918.
„Ženy a děti od dvou hodin odpoledne do rána druhého dne stojí nebo sedí na přinesených stoličkách a v noci leží na tvrdé dlažbě čekajíce na půl bochníku.“
Chlebová mouka měla stejně špatnou kvalitu. Částo byla smíchána s vařenými bramborami nebo řepou. I piliny se přidávaly. Místo kávy se používalo pražené žito, látky se zhotovovaly z kopřiv, kouřila se sušená nať.

Předěl
Autentické vyprávění:
„Bylo to 26. října 1918. Poslanec dr. Alois Rašín se vrátil do Prahy a Vídně, kam doprovázel členy delegace Národního výboru, kteří odjížděli do Ženevy dohodnout se s členy zahraniční národní rady s profesorem Masarykem v čele. Situace Rakouska byla tedy již krajně zoufalá. Naše věc byla již tehdy politicky vyhrána, jak oznamoval, krátce před tím dr. Edvard Beneš v zaletovaném hudebním klíči dr-u Šámalovi. V Praze referoval dr. Rašín o své cestě s Národním výborem. Když přišel poslanec Klofáč 22. října do Vídně jako člen ženevské delegace, zastavil jej na nádraží pobočník generála Lanzera s prosbou o rozmluvu. Generál na to naznačil poslanci, že ve Vídni počítají s naším osamostatněním a jenom si přejí, aby k rozluce došlo bez krveprolití.“

Předěl
26. září se v Paříži ustavila zatímní československá vláda v čele s T. G. Masarykem. 14. října se v českých zemích uskutečnila generální stávka proti vývozu posledních zásob potravin do Rakous. Na mnoha místech byla vyhlášena Československá republika. Akce však byla potlačena armádou.

Hlas (jako konfident):
V pražském hotelu Central vystupovala v neděli 27. října kabaretní Červená sedma. Vysmívala se habsburské říši a zpívali francouzskou písničku Madelon s novými slovy Eduarda Basse.

Zpěv:
Madelon, nalej mi vína
v naše padni veselí
Německo už pohasíná
však jsme jim to natřeli.
Madelon, nos víno stále
dones lahví celý koš
ať nám v slávě žijí dále
Joffre, Clemenceau a Foch.

(poznámka: později jsem se dozvěděl, že písnička vznikla později, ale tehdy se nám tam hodila).

Hlas vypravěče:
Pondělí 28, října. Krásný, slunný den. Vzpomíná národní umělec Rudolf Deyl.

Hlas Rudolfa Deyla st.:
„Dne 28. října jsme na jevišti Národního divadla pilně zkoušeli Dantona, kdy se rozlétla neuvěřitelná zpráva o prohlášení samostatnosti. Hrnuli jsme se do ulic. Potkal jsem stavebního radu prof. Jana Kotěru, který mi řekl, že na redakci Politiky je vyvěšena o tom zaručená zpráva. Pádil jsem tam dychtivě a hltal před očima mi přeskakující text, když mě někdo strašnou ranou udeřil do zad. Pohoršeně jsem se otočil. Přede mnou stál zářící Vojan s trikolorou v knoflíkové dírce a volal: Tak co, Tomáši, už je to tady. Slzíce jsme se objali.“

Předěl (motiv Madelon)
Hlas vypravěče:
Představitelé Národního výboru, kteří přejímali Obilní ústav, se po krátkém zaváhání rozhodli převzít iniciativu a večer vyhlásili „zřízení samostatného státu československého“. Lidé spojili se vznikajícím státem své představy o šťastné budoucnosti a doufali nejen, ve svobodu, národní, ale i sociální. Režie událostí však byla v rukou buržoazie. Vlastenecké nadšení prozatím zastínilo naléhavé problémy sociální.

Předěl (motiv Madelon)
Hlas vypravěče:
Středa 30. října Slovenská národní rada přijala v Turčanském sv. Martině deklaraci o začlenění Slovenska do vznikajícího československého státu.

předěl fujara

14. listopadu se v Praze sešla první schůze Národního shromáždění. Byla zde vyhlášena republikánská forma československého státu. Tomáš G. Masaryk byl zvolen prezidentem.

Hlas T. G. Masaryka:
„Co se v Evropě po Světové válce politicky děje? Světová válka se stala pronikavou revolucí pokračující ve veliké politické přeměně započaté revolucemi století osmnáctého. Urychlil se všude přechod od aristokratismu a monarchismu absolutistického přes monarchismus konstituční k demokratismu. Stručně vysloveno vláda jednoho se vystřídá vládou všech.

předěl – opět motiv Madelon
Hlas vypravěče:
V roce 1918 bylo Karlu Hašlerovi skoro čtyřicet. Mohl být spokojen, jeho písničky bylo slyšet po celé Prase. Nicméně neodolal nabídce – ačkoliv dlouho odolával – a stal se ředitelem pražské Lucerny. V jeho souboru byl například tehdy známý recitátor Adolf Dobrovolný, jenž se později stal prvním rozhlasovým hlasatelem. Vstupme tedy, na závěr našeho setkání s rokem 1918, do pražské Lucerny. Zpívá Karel Hašler.
Závěrečná písnička: Po starých zámeckých schodech