Kdo první tasí meč, toho bude vítězství
Kdo první vztáhne ruku, ten bude král.
Také sis v dětství na prvního hrál?
Je hořké prohrát, to dobře bolest ví.

Jen nečekat, buď hbitý i málo ohledný,
buď stále na špici a nehleď příliš kolem
Jdi slepě kupředu, jak hliněný Golem,
balancuj na střeše petřínské rozhledny.

Buď nejvýš, nejdál, nejdřív, nej…
buď posedlý myšlenkami vítězů,
buď jako pes puštěný z řetězu
a až někam doběhneš, tak se tím vychloubej!

Být vždycky první, ach jaká námaha!
Kampak však zmizela tvá moudrá rozvaha?