V pražském kulturním životě se zcela tiše zjevila „novinka“: kreslené divadlo. Jelikož jsme zemí s mnoha divadelními vynálezy, tak v kresleném divadle nevidíme už žádnou senzaci. Kreslené divadlo je jen novostí v radě jiných novinek, dnes již vlastně několik let starých a zavedených. Tak jako byli zklamáni první návštěvníci severního pólu, když zjistili, že se pól v ničem neliší od okolní krajiny, byli možná zklamáni ti návštěvníci kresleného divadla, kteří čekali revoluční přeměnu či dosud nevídanou senzaci. Aneb pravdivě poznamenal Oroczo: Lidé odmítají kresbu vidět, chtějí ji slyšet.

Na úvod řekněme ještě, že představení bylo z větší části zábavné a publikum se bavilo. Technický princip kresleného divadla je jednoduchý: využitím černého kabinetu se oživuje kresba tak, že se stává rovnocenným partnerem herce. Nejde však jen o posunování plošné kresby, ale o skutečné animování kresby se vším všudy: představte si třeba kreslený vtip v pohybu; namalované postavy jsou schopny obdobných hereckých akcí jako herci sami. Využitím těchto principů lze dosáhnout zajímavých výsledků třeba v animovaném filmu – ostatně možná, že jste viděli alespoň jednu z deseti kreslených televizních reklam, které byly touto metodou natočeny. Význam tohoto nového technického vynálezu podtrhuje i skutečnost, že byl patentován.

Jaký však byl výsledek na jevišti? Kreslené divadlo připravilo pro scénu Rokoka, kde bude také většinou působit, sedm zamyšleni nad vztahem muže a ženy nazvané Klaun. Jeho libretisté František Kratochvíl a Vladimír Cabalka vytvořili sedm krátkých uzavřených scének, které byly uvedeny promluvami dr. Miroslava Plzáka. Všemi scénkami prochází postava Klauna a pro všechny scénky platí: cherchez la femme Po technické stránce je představení udivující neboť elegantní výtvarné i trikové efekty přinášejí samy o sobě hluboký zážitek. Po divadelní stránce jsou jednotlivé scénky kvalitativně nevyvážené: od drobných etud které jsou myšlenkově poznamenané Kratochvílovým působením v Černém divadle: Nove šaty, Postel a Kořeny, se představení dostává k svébytnějším scénkám, v nichž principy kresleného divadla dávají zajímavější výsledek; mám na mysli scénky Inspirace nebo Provaz. Kreslené divadlo není totiž čistý tvar, ale působí ruku v ruce s ostatními výrazovými prvky: černým kabinetem, pantomimou, baletem. Proto záleží na vhodné kombinaci. Někde divák ocení drobný gag, jenž je možný jedině díky animované kresbě: to třeba když se koníček změní v jezevčíka anebo když se želva vysvleče ze svého krunýře, protože ji Klaun lechtá na patě, jinde se zasměje díky gagu, který je zas umožněn jedině díky černému kabinetu: například když piloun přeřízne Klauna v pase, a tak běhají zvlášť Klaunovy nohy a zvlášť se pohybuje jeho poprsí.

Ovšem nejde jen o gagy, jde také o celkový obsah scének. Výhodou kresleného divadla je, že může vlastně říkat cokoliv neboť cokoliv je zajímavé, je-li to řečeno novým způsobem, tedy metodou kresleného divadla. Kreslené divadlo tedy zdánlivě nemusí objevovat, protože řekne-li prostou pravdu, neobdivujeme na tom obsah oné prostopravdy, ale jen formu, jakou byla řečena. Tato možnost také vede k tomu, že se tvůrce nechá snadno svést k tomu, že za objevné považuje metodu sdělení a nezabývá se už tím, jestli stejně objevný je i obsah tohoto sdělení. Kreslené divadlo je nová forma jazyka a tak si může dovolit říkat skutečně cokoliv, protože ač už bylo téměř vše řečeno prostými slovy, nic nebylo řečeno výrazovými prostředky kresleného divadla. Ovšem nabaží-li se divák novosti jazyka, začne se zamýšlet i nad tím co se tímto jazykem říká. Hovořím o tom z toho důvodů, že jsem postřehl toto nebezpečí i v inscenaci kresleného divadla Zpočátku lze shovívavě říci: jde o pokus o experiment, o hledání, jak s novými výrazovými prostředky pracovat. Ovšem později bude divák vyžadovat vedle svébytné metody také zajímavý obsah a těžko se spokojí s nezajímavým dějem jenom proto, že ho nehrají herci, ale kresby. Nejmarkantněji se to projevilo ve scéně Nové šaty, v níž nejde o nic jiného, než že žena chce nové šaty a mluví tak dlouho, až je dostane. Obdobně dějově neatraktivní je scénka Postel.

Závěrem lze říci, že po technické stránce je představení nové a senzační. Po stránce obsahové přináší řadu zajímavých humorných situací, úsměvně hledí na vztah mezi mužem a ženou. MUDr. Plzák ve svých promluvách je zábavně vědecky neseriózní, což ubližuje jeho vlastní profesi. Na druhé straně představení s sebou nese spoustu hluchých míst. Myslím si ovšem, že kreslené divadlo dává v erudovaném a všestranném Františkovi Kratochvílovi záruku, že se z dětských střevíčků brzy vyzuje a rázně vykročí vpřed.

TVORBA 16_1975