Nedvědi na Strahově, 6 P, Praha 2001

Petr Novotný mne vyzval, abych přispěl do jeho knížky Nedvědi na Strahově. Tady je můj text:

Milý Petře,

velice rád právě hovím Tvému přání, abych napsal svou vzpomínku na téma Nedvědi na Strahově. Nikoliv však za zdaněný honorář, jak nabízíš, ale za nezdaněný oběd.

Vzpomínám na to, jako kdyby to bylo včera, kdy jsi slovo Strahov vyslovil poprvé i s poznámkou, která mne měla uklidnit a sice, že když přijde málo lidí, přesuneš se na Rošičák, který je menší, ale je také na Strahově. Ani na okamžik jsem ale nezapochyboval, že se Ti povede naplnit stadión spartakiádní, protože tvůj plán byl tak megalomanský, že se nejmíň sto tisíc lidí muselo přijít podívat, jak se Ti to nepovede. Dodneška si myslíš, že to byl úspěch, ale lidi přišli jenom proto, aby se Ti na prázdném stadiónu vysmáli. Dodnes nechápu, kde se vzalo tolik posměváčků najednou! Asi jsme opravdu příliš poťouchlý národ.

Ale teď vážně: jsi dítě štěstěny, kterému samotný Bůh poskytl autogram na čelo poté, co jsi držkou bagroval Máchovo jezero. Ten, kdo přežil skok do prázdna, přežije všechno. Byl jsem ale jediný, kdo ti na Nově věřil. Musel jsem vedení televize dlouho a umanutě přesvědčovat, až generální ředitel na jedné poradě unaveně mávnul rukou a řekl, že občas potřebuji nějakou hračku, tak ať si ty své kamarády z Porty na Novu pozvu. Obchodní ředitel agresivně dodal, že aspoň dostanu lekci a dám příště pokoj.

Neuklidnilo je ani ujišťování, že Nedvědi (a jim podobní) na Portě zaplnili celý lochotínský amfiteátr a legendy praví, že tam jednou bylo 30 000 lidí (což je ovšem z televizního hlediska rating cca 0,3%). Nebudu zapírat: chvěl jsem se, jak sledovanost dopadne a dopadla znamenitě! Nedvědi na Strahově se měli nejvyšší sledovanost měsíce. Jestli Tobě na Strahov přišlo kolem sta tisíce lidí, mně jich k obrazovce přisedlo ke třem miliónům! To se nepodařilo žádnému dalšímu hudebnímu projektu v dějinách Novy a troufám si říct, že i v dějinách českých televizí. A že jsme vysílali i Michaela Jacksona a Natalii Oreiro (a ta je dost divoká!).

Mám rád oba Nedvědy i s jejich chybami. Miluji velkohubost Honzy, jehož kázání jsou plná ušlechtilých slov, která se tak hezky poslouchají. Kdyby lidi podle jeho řečí dokázali žít a kdyby aspoň sám Honza se jimi dokázal řídit, bylo by to na Nobelovu cenu. Lidi milují mesiáše, pokud ale zůstává jen u slov.

Stejně tak mám rád paličatost Františka, který jednou odmítl vycestovat se Spirituál kvintetem na lukrativní zájezd do Kanady s odůvodněním, že jede na letní tábor, kde bude vařit malým dětem, protože to slíbil. A nikdo s ním nehnul! Stejně paličatě Ti nepůjde s bráchou znovu na Strahov, protože se zařekl, zasekl a zašprajcl. Takže Ti nezbývá nic jiného než to znovu zkoušet, vzpomínat na ten minulý Strahov knížkami, videokazetami a vlastním vyprávěním. A já Ti slibuji, protože Ty jim stejně nedáš pokoj, že pokud Ti Nedvědi kývnou na sebevětší pitomost, jdu do toho znovu. Protože je mám rád a protože mám rád i Tebe. A hlavně z toho kouká zase nějaká sranda.

Tvůj Ivan Rőssler