Český hit století 2 / 1920 – 1939
obsah:
Písnička z mládí – Bílí rejtaři – Copak je to za vojáka – Pane kapelníku, hrajte mi tu mou – Když mně má panenka – Kdyyž z jara první vonný květ – Hezká vzpomínka – Stará, natoč gramofon – Hoši od Zborova – Cariboo – C&K polní maršálek – Cikánka – Česká písnička – Táboráku, plápolej – Hej rup – Já bych chtěl mít tvé foto – Večer nad Prahou – Svět patří nám – Záleží to na nás – Hezky od podlahy.
Zlatá éra české písně a kultury vůbec – ještě doba operet a již období Osvobozeného divadla, zvukového filmu, Vlasty Buriana, R. A. Dvorského a mnoha dalších. Skladba Karla Vacka Cikánka jako vůbec první u nás překročila hranici 100 tisíc prodaných desek. I dnes by za to byla zlatá deska!
kód výrobku:
CD: CR0141-2
Druhá dvacítka písní našeho století začíná rokem 1920 a končí rokem 1939. Doba první republiky, doba meziválečná. Hašler, Červená sedma, filmové písničky, Osvobozené divadlo, první trampské písně. A teď podrobněji.
Nejvýznamnější událostí pro českou hudbu dvacátých let bylo bezpochyby zahájení pravidelného rozhlasového vysílání. Došlo k němu 18. května 1923 a své místo si v něm velice rychle nalezla hudba a to jak vážná, tak i taneční. Už od následujícího roku mohli posluchači poslouchat pravidelné pořady R. A. Dvorského – velké hvězdy té doby. Na sklonku dvacátých let dochází k dalšímu mezníku: vzniká Osvobozené divadlo. Původně nezávazná studentská sranda (Vest Pocket Revue) se později vyvíjí v epochální dílo Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, které poznamenalo a ovlivnilo další generace. Písničce té doby pomáhal na svět také film – ať už to byly písně V+W a Jaroslava Ježka, tak písničky v podání Vlasty Buriana či snad vůbec nejslavnější píseň Česká písnička (1932) Karla Hašlera z filmu Písničkář (byl to první Hašlerův zvukový film). A chcete jeden rekord z té doby? Je to Vackova Cikánka (1931). Stala se první písní, která jako vůbec první u nás překročila hranici sto tisíce prodaných gramofonových desek. Dvacátá a třicátá léta jsou také obdobím trampingu – útěk z města do trampských osad byl zpočátku inspirován Jackem Londonem a doprovázela ho nezbytná kytara a samozřejmě i trampské písně. Některé z nich se dostaly do koncertních sálů i na gramofonové desky. A naopak ve stylu trampských písní psali někteří renomovaní autoři (Karel Vacek – Táboráku plápolej).
Dvacátá a třicátá léta byla mimořádně plodná na dobré písně a proto bylo velice obtížné vybírat. Kdyby bylo na mě (a přiznávám, že spíše z důvodu symbolického) bych pro rok 1939 vybral spíše „cowboyskou“ prvotinu Leopolda Korbaře Je na západ cesta dlouhá (zakazovanou jak fašisty, tak později bolševiky), než píseň Hezky od podlahy od Jankovce, ale uznávám, že zmíněná píseň z operety Láska její výsosti (premiéra 3.10.1939) se svými dvěstědevadesáti reprízami – symbol nesymbol – je asi úspěšnější.
Proto prosím, přijměte i druhou dvacítku písní jako výběr toho nejlepšího, co naše století přineslo, bez ohledu na svůj osobní pocit a vkus. Dostali jsme se totiž už do doby, která má ještě stále hodně pamětníků. A co pamětník, to názor. A věřte, směrem k současnosti bude ještě hůř!