Ve středu 16. ledna to bude padesát let, kdy se na Václavském náměstí upálil na protest proti sovětské okupaci Jan Palach, tři dny na to na následky svého popálení zemřel. Chtěl bych v této souvislosti napsat o písni Ticho.
Napsal ji folkový písničkář Bohdan Mikolášek. Bylo mu v té době dvacet let, stejně jako Janu Palachovi.
Bohdan Mikolášek byl v lednu 1969 studentem elektrotechniky. Měl už v repertoáru úspěšnou píseň Dům, ve kterém bydlí láska, která vznikla z jeho pocitů z roku 1968. Když přišli okupanti v srpnu téhož roku, nebyl v Čechách – měl turné se svými bratry v Německu. Ale vrátil se, dál studoval a dál se věnoval hudbě. Palachův čin jím otřásl. Když Palach zemřel, spolu s dalšími studenty elektrotechniky si připjal trikoloru s černou stužkou, pak došli k muzeu a pochodovali Václavským náměstím až na Můstek. Cestou ho napadla píseň, vlastně ani nenapadla. Sám říká, že vznikla jako fotografie ve vývojce. Byla v něm jako film, který stačí jen vyvolat. Došel pěšky až na Strahov, kolej III, pokoj 214, vzal kytaru a během půl hodiny se zrodilo Ticho – ticho za Jana Palacha. Dovolte mi, abych kousek písně ocitoval:
Ticho a lidé proudí ulicí/a každý úsměvu se vzdal. / Vždyť ticho je jen čára půlící/pak přijde výkřik/- už přišel výkřik a plamen plál.
Shodou okolností byl krátce na to pozván do Návštěvního dne divadla Semafor, a aniž někoho na to upozornil, píseň zazpíval. Tam se po ní poprvé netleskalo.
Ať po té písni nikdo netleská, / ať každý v klidu to své ticho zatráví/ to ticho, to ticho tiše mluvící/ať tiše dál vypráví….
Píseň pak zazpíval i po letech v lednu 1972 na teologické fakultě v Praze a pak i na koncertu Spiritual kvintetu. To mu ale už neprošlo a následoval zákaz. Na chvíli byl zrušen v roce 1974, kdy se Bohdan Mikolášek dostal na Portu, a ačkoliv na ní získal dvě ocenění, zákaz se prolomit nepodařilo. V roce 1982 tedy emigroval do Švýcarska, kde žije dodnes. Občas se vrací, občas v Čechách vystupuje. A vždycky u toho je Ticho – ticho za Jana Palacha.
Svatopluk Karásek o Tichu napsal: Tato píseň vystihuje atmosféru a vnitřní náboj smrti Jana Palacha. Je to nejvýstižnější umělecké zachycení této veliké události, které znám.
Když před třiceti lety v neděli 15. ledna začal Palachův týden, byl to současně první krok v sérii dalších, které vedly k sametové revoluci a k pádu totalitního režimu i odchodu okupantů. Takovou sílu měl Palachův čin i po dvaceti letech.
Zdroj: https://rossler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=696185