Psáno pro Medicína a umění 4/2021/67

Sašu Janovského mám rád. Naše spolupráce začala v roce 1968, kdy jsem dělal tiskového tajemníka Děčínské kotvy a Saša se stal dvorním „kotevním fotografem“. Když jsem byl na vojně, tak mi občas dohodil nějakou práci, abych si k žoldu přilepšil. Naše spolupráce byla intenzivní na sklonku šedesátých a v sedmdesátých letech. Později příležitostná, ale potkáváme se doposud. Vybral jsem z jeho mnoha fotografií deset. Snažil jsem se, aby byly zajímavé. Nejcennější je Jan Werich se svou ženou. Tu asi nemá nikdo.

Do své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami, jsem zaznamenal jednu kuriózní historku. Snad vás trochu pobaví.

NEPRAKTA A SMRKOVSKÝ – ZAŽIL SAŠA JANOVSKÝ

Jednou (na počátku sedmdesátých let) jsem poslal svého kamaráda Sašu Janovského , který dělal fotografie k mým článkům, aby vyfotografoval Jiřího Wintera – Nepraktu. Kde bydlí, jaký má telefon, chtěl vědět Saša. Řekl jsem: Cukrovarnická 8 a šest čísel telefonu. Z hlavy, samozřejmě. Máš přijít zítra ve čtyři, dodal jsem ještě. Ostatní vím z vyprávění Saši, který zjistil, že Cukrovarnická 8 neexistuje, že jde o ulici, která má hodně lichých čísel, ale skoro žádná sudá. Šel tedy do budky, vytočil šest čísel a hlasu na druhém konci řekl.        „Už čtvrthodiny vás tady hledám a Cukrovarnická 8 tady není, kde bydlíte?“

„Ve Slunné 8“, odpověděl známý hlas udiveně na druhém konci. Saša tedy šel do nedaleké Slunné ulice, zazvonil u domu číslo 8 a ve dveřích se objevil tehdy už zavrhovaný (a tudíž asi i hlídaný) JOSEF SMRKOVSKÝ.

„Bydlí tady pan Neprakta?“ vykoktal zmatený Saša.

„Nebydlí“.

„A pana Rösslera znáte?“ vyzvídal Saša, protože nechápal, jak jsem mohl znát tajné číslo Smrkovského.

„Neznám“, odpověděl ostražitě Smrkovský, který tušil nějakou provokaci. Nakonec se omyl vysvětlil, Josef Smrkovský pomohl Sašovi najít v seznamu pravý telefon a pravou adresu (Neprakta dodnes bydlí v Cukrovarnické ulici, ale v lichém čísle), došel tam a léčil se ze šoku jamajským rumem, který mu pan Winter samaritánsky poskytl. Jak to bylo s fotografováním, to už nevím, ale není to podstatné. A jak to, že jsem znal číslo na Josefa Smrkovského? Neznal jsem ho. Řekl jsem Nepraktovo číslo z hlavy špatně a náhoda tomu chtěla, že jsem si „vymyslel“ právě ono osudné telefonní číslo.