Každý si dělá p*del z každého. I demokracie musí mít břehy, varuje jeden z šéfů Novy Ivan Rössler. A toto řekl o Milionu chvilek

Parlamentní listy 25.02.2020 13:38

30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII Bohužel všude ve světě dochází k tomu, že se nerespektují autority. Každý si dělá prdel z každého. I demokracie ale musí mít břehy. To říká bývalý šéf zábavy televize Nova Ivan Rössler, který obnovil Československý beat-festival. Bavili jsme se hlavně o vývoji českého showbyznysu a rozdělené společnosti.

V druhé polovině března budou poslanci volit nové členy do Rady České televize. Toto médium je dlouhodobě kritizováno kvůli nevyváženosti. Jak hodnotíte veřejnoprávní televizi?

Dnes je hodně módní strefovat se do České televize (ČT). Na druhou stranu je placena z koncesionářských poplatků, takže musí větší kritiku snést. Nicméně její neobjektivnost či nevyváženost by měla hlídat právě Rada ČT. Ve zpravodajství i publicistice by se tam mělo měřit všem stejně. Otázkou je, jak moc tam konkrétní lidé prosazují své osobní názory.  Číst více

Diana Sixtová a její zajímavá vína Domaine Luneau Papin

Medicína a umění 1/2020/59

Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes vás zavedeme do oblasti okolo města Nantes, rodiště Julese Vernea, ale také města v centru oblasti Muscadet.

Jak to tam vypadá z pohledu odborníka na víno?
Celý region zahrnuje zhruba na 1300 ha vinic a leží na křižovatce cest mezi Bretagní, Loirou a oceánem. Drtivá část vinohradů je osázena odrůdou Muscadet, jejíž vína mají jako jediná klasifikaci AOC. Vinice zde byly založeny už v době románské, ale Muscadet byl přinesen do oblasti Nantais burgundskými mnichy v 16. století. A právě proto bývá nazývána někdy též Melon de Bourgogne.

Jak se takové víno dělá?
Většina vín je vinifikována metodou „sur lie“, což znamená, že toto víno bylo ponecháno na kvasinkových kalech až do jara dalšího roku a teprve potom bylo odkaleno a nalahvováno. Víno touto technologii získává na svěžesti a ovocnosti. Díky své jemnosti a svěžesti skvěle doplňuje bretaňské ústřice nebo ryby.  Číst více

Yesterday ve Městě Er

Vyšlo tiskem a na webu metro.cz 11. února 2020

Ve velkém sále pražské Lucerny se v sobotu 28. března od 17 hodin uskuteční Československý beat-festival, který navazuje na tradici podobných akcí z šedesátých let minulého století.
Koncert zahájí legenda osmdesátek Laura a její tygři, po ní vystoupí Aya ze Žiliny, následovat budou Precedens, Roman Dragoun s kapelou Futurum, z Bratislavy přijedou Bullet Holes a před závěrečným Vítkovým kvartetem po více než padesáti letech vystoupí Michal Prokop & Framus Five. Ten byl v roce 1967 na 1. československém beat-festivalu vyhodnocen jako nejlepší zpěvák. Ve skupině později pojmenované Framus Five hrál nejprve jen na kytaru. Až od roku 1967 v ní začal i zpívat. Deník Metro přináší rozhovor bigbítové legendy s pořadatelem festivalu Ivanem Rösslerem, se kterým se zná řadu let.

 Číst více

Přemysl Houda – Normalizační festival: socialistické paradoxy a postsocialistická korekce

Vydalo Karolinum 2019

(strana 129 – 131)

NEPŘÍTOMNÝ/VŠUDYPŘÍTOMNÝ
Ivan Rössler (narozen 1945) pracoval od konce 70. let v Československém rozhlase a později (od roku 1984) ve vydavatelství Panton, kde řídil dvě edice – Cesty a Rock. V roce 1985 vydal v edici Cesty EP Jaromíru Nohavicovi. Na desce byly čtyři písně: Kejklíři, Bláznivá Markéta, Zatímco se koupeš a Divoké koně. S vydáním desky nebyl podle Rösslera žádný problém, neboť jeho šéf byl „velmi osvícený a vůbec úžasný člověk, se kterým se dalo mluvit normálně“. Nohavicovo EP následně Rössler osobně (a oficiálně – ve Stánku Pantonu) prodával v Plzni na Portě – na stejném ročníku Porty (1985), na kterém reálně existující Nohavica vystoupit nemohl, neboť jeho písně (jmenovitě i Bláznivá Markéta) byly plzeňským národním výborem prohlášeny za ideově závadné, za protisocialistické.  Číst více

Václav Soldát – Tvůrci zábavy

Když jsem asi před dvěma lety absolvoval rozhovor s Václavem Soldátem, netušil jsem, že se objeví v jeho nedávno vydané knížce, Kdybych to věděl, asi bych pečlivěji volil slova. Ale je to tady, tak proč to tajit.

Poprvé jsme se potkali v rozhlase. On tam dělal v redakci pro mládež a já začínal jako externí redaktor Mikrofóra, pak ve Studiu mladých. Byla to velká škola redakční práce i moderování. Vysílal jsem ze studia v tenkrát Gottwaldově, nyní a dříve Zlíně, z Festivalu filmů pro děti a mládež. Z Prahy se jako hlavní redaktor hlásil Luděk Nekuda. Oba poprvé. A v tu chvíli to na oba dolehlo. Luděk byl proti mně profesionál. Vědomí, že nás v tu chvíli poslouchá několik milionů lidí, nám rozklepalo kolena. Mikrofórum bylo tenkrát vedle zpráv jediným vysíláním „ naživo “ – dnes by se řeklo online.
Stejně bylo v rozhlase hodně zážitků. Ve Studiu mladých jsme začali dělat živé nahrávky z různých míst. Tak třeba z pražské Konzervatoře vystoupení studentů různých oborů – uváděl to student Marek Eben. Z největší oděvní fabriky OP Prostějov, kde byl poprvé a asi naposled přímý přenos rozhlasu z módní přehlídky modelů pro dívky – uváděl to naštěstí František Ringo Cech. Dovedete si představit. Byly to zážitky!

 Číst více

Dělejte si, co chcete

Nezapomenutelné „90 anebo 90 seriálů z 90! – vyšlo 15. 10. 2019 str. 40 – 43

4. února 1994 začala vysílat TV Nova.
A nové bylo téměř vše, co jako komerční stanice přinesla na obrazovky. Přede vším v žánru zábavy! Jedním z nejdůležitějších „nováckých“ lidí, kteří určovali, kterým směrem se bude ubírat televizní zábava, byl Ivan RössIer. A že s proměnou diváckého vkusu zahýbal, je dnes úplně jasné. Dnes třiasedmdesátiletý úspěšný podnikatel, majitel umělecké agentury a milovník dobrých vín stál za celou řadou zábavných pořadů, které nás měly „bavit každý den“.

 Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více