ÚVOD

Vítám vás na svém webu. Není dokončený. Ale postupně se zde bude objevovat můj archív. Začal jsem písňovými texty, ale dojde i na rozhlas a televizi, na články i knížky. Tak jak říkal Jan Werich: Čtěte si a mějte se dobře. A pokud mi bude chtít napsat, napište mi. Rád se s vámi, alespoň dálku, poznám.

Diana Sixtová a její zajímavá vína – Annonce

Psáno pro Medicína a umění 57 4/2019

Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes se podíváme hluboko do historie, do jedné z nejstarších vinařských oblastí Francie. Nádherný, románský Saint Emilion, chráněný UNESCO, v jehož samém srdci se nachází vinařství Ch. Belair Monange, 1er Grand Cru Classé.

Co nám o něm řekneš?
Toto château, známé původně pouze jako Ch. Belair, založil během 14. století Robert de Knollys. Stejně jako mnoho dalších vinařství i toto bylo zabaveno během Velké francouzské revoluce. Roku 1916 jej odkoupil pan Edouard Dubois Challon, vlastník sousedního slavného Ch. Ausone. Vzhledem k zanedbanému stavu a napadeni vinohradu phylloxerou musel vynaložit veliké úsilí, aby zámek dal do pořádku a navrátil mu původní prestiž. V roce 2003 po smrti Helyetta Dubois-Challona odkoupil toto château pan Christian Moueix a na počest své babičky Anne Adele Monange jej přejmenoval na Belair Monange.  Číst více

Václav Soldát – Tvůrci zábavy

Když jsem asi před dvěma lety absolvoval rozhovor s Václavem Soldátem, netušil jsem, že se objeví v jeho nedávno vydané knížce, Kdybych to věděl, asi bych pečlivěji volil slova. Ale je to tady, tak proč to tajit.

Poprvé jsme se potkali v rozhlase. On tam dělal v redakci pro mládež a já začínal jako externí redaktor Mikrofóra, pak ve Studiu mladých. Byla to velká škola redakční práce i moderování. Vysílal jsem ze studia v tenkrát Gottwaldově, nyní a dříve Zlíně, z Festivalu filmů pro děti a mládež. Z Prahy se jako hlavní redaktor hlásil Luděk Nekuda. Oba poprvé. A v tu chvíli to na oba dolehlo. Luděk byl proti mně profesionál. Vědomí, že nás v tu chvíli poslouchá několik milionů lidí, nám rozklepalo kolena. Mikrofórum bylo tenkrát vedle zpráv jediným vysíláním „ naživo “ – dnes by se řeklo online.
Stejně bylo v rozhlase hodně zážitků. Ve Studiu mladých jsme začali dělat živé nahrávky z různých míst. Tak třeba z pražské Konzervatoře vystoupení studentů různých oborů – uváděl to student Marek Eben. Z největší oděvní fabriky OP Prostějov, kde byl poprvé a asi naposled přímý přenos rozhlasu z módní přehlídky modelů pro dívky – uváděl to naštěstí František Ringo Cech. Dovedete si představit. Byly to zážitky!

 Číst více

Budoucnost vidím růžově

Květy 43/19 strana 47 – 24. 10. 2019

Ivana Rösslera si mnozí spojují především s televizí Nova, kde dlouhá léta vedl redakci zábavy. Už od mládí se ale věnoval hlavně psaní – nejen novinových článků, ale i scénářů a především textů pro nejrůznější interprety. Aby toho nebylo málo, rozhodl se obnovit Československý beat-festival. Co ho k tomu vedlo a jak vidí budoucnost populární hudby?

První Československý beat-festival se uskutečnil v roce 1967. Byl jste u toho? Kdo všechno se tehdy postavil na pódium?
Byl jsem nejen u prvního ročníku v roce 1967, ale i u toho druhého v roce 1968, na který mne – k mému překvapení – dokonce pustili z vojny. Na tom prvním vystoupily takové hvězdy jako Olympic, Framus Five, Synkopy 61, The Primitives Group, Prúdy a mnoho dalších. Ale festival byl třídenní, takže vyjmenovat všechny umělce, kteří tam vystoupili, není zcela reálné. Jsem trochu pyšný na to, že mnozí z nich si své tehdejší vystoupení zopakovali i po padesáti letech.

Kdy vás napadlo festival obnovit?
Na počátku roku 2017, když jsme debatovali s bubeníkem Synkop 61 Jiřím Rybářem o nějaké spolupráci. A tehdy si jeden z nás vzpomněl, že je to padesát let od jejich vystoupení v pražské Lucerně. Synkopy 61 tam tehdy byly (v rámci zmíněného 1. ročníku festivalu) označeny za nejlepší moravskou skupinu – a myšlenka zopakovat to po padesáti letech byla na světě. Abychom mohli zůstat pod názvem Československý beat-festival, rozhodli jsme se koncert otevřít i slovenským umělcům. V roce 2017 to byly Prúdy s Pavlem Hammelem a loni The Buttons – „slovenští Rolling Stones“. Letos přivezeme zajímavou kapelu z Bratislavy Bullet Holes.  Číst více

Dělejte si, co chcete

Nezapomenutelné „90 anebo 90 seriálů z 90! – vyšlo 15. 10. 2019 str. 40 – 43

4. února 1994 začala vysílat TV Nova.
A nové bylo téměř vše, co jako komerční stanice přinesla na obrazovky. Přede vším v žánru zábavy! Jedním z nejdůležitějších „nováckých“ lidí, kteří určovali, kterým směrem se bude ubírat televizní zábava, byl Ivan RössIer. A že s proměnou diváckého vkusu zahýbal, je dnes úplně jasné. Dnes třiasedmdesátiletý úspěšný podnikatel, majitel umělecké agentury a milovník dobrých vín stál za celou řadou zábavných pořadů, které nás měly „bavit každý den“.

 Číst více

Diana Sixtová a její zajímavá vína – Champagne De Sousa

Psáno pro Medicína a umění 56 3/2019

Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Jediné pravé šampaňské víno hledejte jen v oblasti Champagne. Ostatní bublinky na označení nemá nárok. Ostatně šampaňské se dělá v Champagne už od 17. století. De Sousa je ale důkazem, že dobré šampaňské může dělat i Portugalec. Více ale o tom Diana Sixtová.

 Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více