„Vývoj šel dopředu, protože lidi jsou líní.“ S Ivanem Rösslerem o 95 letech rozhlasového vysílání

Host do domu
17. května 2018 v 11:05
Poslechněte si celý rozhovor

Textař, novinář, dramaturg a scenárista Ivan Rössler byl v letech 1977–1993 redaktorem, moderátorem, vedoucím redakce zábavy i šéfredaktorem Dvojky, tehdejší Prahy. Byl i šéfredaktorem TV Nova. Jeho texty zpívá Karel Gott Foto: Elena Horálková

Textař, novinář, dramaturg a scenárista Ivan Rössler byl v letech 1977–1993 redaktorem, moderátorem, vedoucím redakce zábavy i šéfredaktorem Dvojky, tehdejší Prahy. Byl i šéfredaktorem TV Nova. Jeho texty zpívá Karel Gott – Foto: Elena Horálková
Textař, novinář, dramaturg a scenárista Ivan Rössler byl v letech 1977–1993 redaktorem, moderátorem, vedoucím redakce zábavy i šéfredaktorem Dvojky, tehdejší Prahy. Byl i šéfredaktorem TV Nova. Jeho texty zpívá Karel Gott
Foto: Elena Horálková

Rozhlas slaví 95 let, ale stále zůstává stejný. Slovo je zkrátka slovo. „Ale jeden rozhlasový teoretik definoval rozhlas jako pauzu obloženou slovy. Tvrdil, že v rádiu hraje pauza větší roli než slovo. Během ní totiž zpozorníte,“ směje se dlouholetý rozhlasák Ivan Rössler.

„Dnes může vysílat každý a internetová rádia už jsou. Síla Českého rozhlasu je v tom, že je veliký a má tradice. A spočívá v mluveném slově, které umí dělat líp než kdokoli jiný. Moderátoři na komerčních rádiích protahují koncovky a jsou permanentně veselí. To není úplně profesionální,“ myslí si Ivan Rössler.

„Technologie nás na jednu stranu posunují, na druhou svazují. Vývoj šel dopředu, protože lidi jsou líní. Vzpomínám, že když jsem měl poprvé natočit rozhovor, vybavili mě magnetofonem Maihak. Bylo to 15kg monstrum na kličku.“ Dnes se dá točit i na mobil. „Věci se zrychlují, zlepšují a nutí nás rychleji myslet a pracovat. Jsme výkonnější, co si budeme povídat.“

Jaké vzpomínky má na své dlouholeté působení v rozhlasu? Na co je ještě dnes pyšný? Co by si ještě v životě přál? Poslechněte si ze záznamu.

Diana Sixtová a její zajímavá vína – Chablis

Psáno pro časopis Medicína a umění 2/2018/50

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Téma dnešního povídání má název: Chablis.

Diano, pokud vím, tak tato nejsevernější část Burgundska bývá někdy opomíjena, ale její vína jsou natolik osobitá a oslovující, že je vyhledávají lidé po celém světě. Proč?

 Číst více

99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů

Rössler Ivan
21. 12. 1945, publicista, redaktor, reportér, scénárista, dramatur

Absolvoval SVVŠ pro pracující (1968-1971), v období 1972-1981 vystudoval Filozofickou fakultu UK, obory filozofie, historie. V Čs. rozhlase se poprvé uplatnil roku 1965. Tehdejší vedoucí redakce A-Zet Alena Maxová mu umožnila, aby svými fejetony přispíval do pořadů Piš a slyš!, Kolotoč a Kolotoč 135. Téhož roku Rössler napsal (za pomoci J. Šperka) dramatické pásmo Král zápalek o švédském podnikateli Ivaru Kreugerovi. V nově vzniklém odpoledním pořadu pro mladé nazvaném Mikrofórum (1965) našel tento talentovaný mladý autor hned dva obětavé učitele – K. Mastného a J. D. Navrátila. Již v roce 1967 zorganizoval pro rozhlasového Silvestra hudebně slovesnou „pirátskou stanici“ divadla Se­mafor s J. Suchým a J. Šlitrem. Další dvě následovaly v roce 1968.  Číst více

PAT a MAT …a je to!

Na začátku byla vlastně audiokniha. Jsem spolumajitel (s dr. Alanem Piskačem) vydavatelství FONIA a tak si sám od sebe něco objednám. Alan tehdy vyjednal práva od Lubomíra Beneše na audioknihu Pat a Mat a protože jsem obě postavičky miloval (a miluji), rozhodl jsem se, že jejich příběhy z němých grotesek převedu do povídek (nedělal jsem to poprvé, podobně vznikly přepisy i některých filmových příběhů). A protože se o našem projektu doslechl Albatros, projevil o můj text zájem a tak vznikla i knížka (byla přeložena i do slovenštiny). Knížku si můžete objednat, proč ne. Například ZDE!  Číst více

Černý racek

Knížku napsal Petr Gratias společně Oldřichem Veselým a vyšla v roce 2009-

Olda Veselý byl výborný skladatel. Napsali jsme spolu pro Kamilu Olšaníkovou písničku. Po letech se mi Olda přiznal, že ji nenáviděl, protože nenáviděl celý pop. Ale chtěl se odvděčit Otovi Olšaníkovi za nějakou spolupráci, tak se přemohl. Bohužel, ani Ota Olšaník, ani Olda Veselý už nejsou mezi námi. Tak tedy Oldova vzpomínka:

A já jsem pro ni (Kamilu) napsal písničku Kolik týdnů ještě zbývá, kde jsem s ní zpíval v refrénu , takže to byl vlastně duet.
Píseň otextoval Ivan Rössler, tehdy šéfredaktor (tady se Olda mýlí, byl jsem jen redaktor) pražské redakce Mikrofóra, jednoho z mála pořadů pro mladé. (Po revoluci jsem najednou zjistil, že je šéfdramaturgem zábavy na TV Nova. Známe se dobře a pamatuju si, že v době své éry v Mikrofóra se chlubil, že jezdí trabantem a je z něj nadšený.) Ten se chopil manažerství kolem Kamily Olšaníkové a svého textu. Rázem z toho byla tři vystoupení v televizi. Jedno v Hitšarádě, další v nějakém TKM* a třetí v pořadu, který moderovala Helena Vondráčková, a měl představovat nové talenty.  Číst více

Gustav Oplustil – Za humorem cestou necestou

Gustava Oplustila jsem znal už ze svého externího působení v České televizi. Nikdy jsme spolu nic v té době nedělali. Proto jsem byl rád, když přijal naši nabídku ke spolupráci s TV NOVA, ale o tom dál už samotný Gustav Oplustil:

Po neshodách s tvůrčí skupinou České televize mě oslovil dramaturg televize Nova Radan Dolejš a s ním také režisér Jirka Adamec, zda se nechci autorsky podílet na velkém Nováckém Silvestru, který právě připravují. S oběma jsem se dobře znal, s Jirkou Adamcem nejednou i spolupracoval ještě v dobách Československé televize.
O Radanovi jsem věděl, že jeho skupina Šlapeto se stala pokračovatelem žánru, který jsme kdysi s Podskalským rozjeli, tedy staropražského retra. Zdeněk skupinu objevil a ihned zařadil do jednoho našeho pořadu. Byli výborní a měli u diváků mimořádný úspěch. Vydávali jedno CD za druhým.  Číst více

Bez omezení

Úryvek z knížky Štefana Margity a Michaely Zindelové Bez omezení (Hart 2001) pochází z doby, kdy jsme točili Hogo Fogo.

Když jsem zkoušel v Paříži Vojnu a mír, tehdy mi Hana telefonovala a řekla mi, že během natáčení jednoho televizního pořadu na Nově ji oslovil šéfredaktor zábavy Ivan Rössler, aby jí sdělil svoji myšlenku: udělat s námi dvěma nový zábavný pořad. V tom okamžiku (1999) mě jeho nápad vůbec nezajímal, byl jsem před ostře sledovanou premiérou se skvělým obsazením, ani okamžik jsem se tou myšlenkou nezabýval. O něco později mi zavolal Rössler sám do Paříže a požádal mě o schůzku. Protože nebylo vůbec možné, abych v dohledné době dorazil do Prahy, rozjel se do Paříže sám. Začali jsme všichni tři společně precizovat náměty, jeden z nich byl takový smiřovací pořad, kde by účinkovali rozhádaní lidé a my se je pokoušeli dát znovu dohromady. Chodili jsme spolu po Paříži, zastavovali se v kavárnách, diskutovali, až jsme došli k nápadu na typ pořadu, kde se budou lidé „nachytávat“. Televize Nova je v měřítku na kvalitu a sledovanost neúprosná, natočí se pilotní pořad a podle procent sledovanosti se pokračuje, něho také ne. Za dva měsíce se točil první pořad, na televizi se dívalo vysoké procento lidí, a tak nám televize nabídla, že budeme v programu pokračovat.  Číst více

Milión snů

Asi moje nejznámější píseň pro Argemu. Vznikla v roce 1999 a měla být k miléniu a slovo milión se k němu hodilo bezvadně.

 Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více