Diana Sixtová a její zajímavá vína – Michel Mallard – nenápadný člověk, skvělý vinař

Psáno pro Medicína a umění 1/2021/64

Diana Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes jsme spolu alespoň virtuálně navštívili milého člověka a skvělého vinaře v Burgundsku, v malé vesničce Ladoix Serrigny.

Kdy jste se s Michelem Mallardem potkali poprvé?
S Michelem Mallardem jsem se setkala poprvé v roce 2007 v úplně jiném vinařství – v nově vznikajícím vinařství ve Vosne Romanéé – Domaine D´Eugenie. Tehdy jeden z nejbohatších Francouzů a majitel slavného Ch. Latour v Pauillacu, François Pinault, koupil výjimečné vinice rodiny Engel. Mladý Michel Mallard pracoval pro rodinu Engelů od roku 2005, kdy sem nastoupil po svém otci. Frederic Engerer – ředitel vinařství Ch. Latour již tehdy poznal jeho talent a během pár let z něj udělal hlavního enologa Domaine d´Eugenie. Je potřeba říct, že pod jeho vedením se vína dostala mezi neprestižnější a nejvyhledávanější ve Vosne Romanée, ale to je jiný příběh, než vám chci dnes nabídnout.  Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více