Diana Sixtová a její zajímavá vína – Le Beaujolais Nouveau est arrivé!

Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Přestože dnešní doba oslavám nesvědčí, tradice je tradice a třetí čtvrtek v měsíci listopadu vždy patří mladému vínu z oblasti Beaujolais. Takže i tento se o půlnoci ze středy na třetí čtvrtek v listopadu otevíraly miliony lahví Beaujolais Nouveau po celém světě a transparenty ohlašují dobrou zprávu: Le Beaujolais Nouveau est arrivé! „Nové Beaujolais dorazilo!“ Na konci tohoto svátku mladého vína je po celém světě distribuováno a vypito více než 65 milionů lahví, což je téměř polovina celkové roční produkce regionu.

Tolik na úvod a hned se ptám Diany, kde se ta tradice vzala?
Tradice mladého vína se v Beaujolais objevovala již v meziválečném období, ale oficiálně byla uznána až roce 1951. Oficiální datum bylo stanoveno na 15. listopad a tak se oficiálně narodilo Beaujolais Nouveau. Od této doby si místní tradice získala tak velkou popularitu, že se její zprávy dostaly do Paříže a netrvalo dlouho a sláva se rozšířila z Francie a do celého světa. V roce 1985 bylo datum změněno, tentokrát na třetí listopadový čtvrtek, který byl spojen s celým víkendem.  Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více