Diana Sixtová a její zajímavá vína – Château Malescot St. Exupéry

Medicína a umění 3/2020/61

Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Dnes nám Diana Sixtová objasní, co to je en primeur.

O co tedy jde?
Pojmem „en primeur“ (nebo „futures“) je ve vinařském světě již dvě stě let znám jako systém nákupu mladých vín z Bordeaux. Podstata je jednoduchá. Zákazníci na celém světě objednávají prostřednictvím „svých“ obchodníků vína, která zatím zrají v dubových sudech a na trh se v láhvích dostanou přibližně za dva roky. Je to tedy nejjednodušší a hlavně nejlevnější cesta jak získat velká francouzská vína. Cena pak může růst ročně 5 až 10%. Ovšem odhadnout ta nejlepší vína, s největším potenciálem zrání a růstu ceny, k tomu potřebujete mít hodně zkušeností a hlavně musíte mít možnost vína ochutnat. Posledních dvacet let tak trávíme začátek dubna v Bordeaux degustováním a hodnocením aktuálního ročníku.  Číst více

Každý si dělá p*del z každého. I demokracie musí mít břehy, varuje jeden z šéfů Novy Ivan Rössler. A toto řekl o Milionu chvilek

Parlamentní listy 25.02.2020 13:38

30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII Bohužel všude ve světě dochází k tomu, že se nerespektují autority. Každý si dělá prdel z každého. I demokracie ale musí mít břehy. To říká bývalý šéf zábavy televize Nova Ivan Rössler, který obnovil Československý beat-festival. Bavili jsme se hlavně o vývoji českého showbyznysu a rozdělené společnosti.

V druhé polovině března budou poslanci volit nové členy do Rady České televize. Toto médium je dlouhodobě kritizováno kvůli nevyváženosti. Jak hodnotíte veřejnoprávní televizi?

Dnes je hodně módní strefovat se do České televize (ČT). Na druhou stranu je placena z koncesionářských poplatků, takže musí větší kritiku snést. Nicméně její neobjektivnost či nevyváženost by měla hlídat právě Rada ČT. Ve zpravodajství i publicistice by se tam mělo měřit všem stejně. Otázkou je, jak moc tam konkrétní lidé prosazují své osobní názory.  Číst více

Přemysl Houda – Normalizační festival: socialistické paradoxy a postsocialistická korekce

Vydalo Karolinum 2019

(strana 129 – 131)

NEPŘÍTOMNÝ/VŠUDYPŘÍTOMNÝ
Ivan Rössler (narozen 1945) pracoval od konce 70. let v Československém rozhlase a později (od roku 1984) ve vydavatelství Panton, kde řídil dvě edice – Cesty a Rock. V roce 1985 vydal v edici Cesty EP Jaromíru Nohavicovi. Na desce byly čtyři písně: Kejklíři, Bláznivá Markéta, Zatímco se koupeš a Divoké koně. S vydáním desky nebyl podle Rösslera žádný problém, neboť jeho šéf byl „velmi osvícený a vůbec úžasný člověk, se kterým se dalo mluvit normálně“. Nohavicovo EP následně Rössler osobně (a oficiálně – ve Stánku Pantonu) prodával v Plzni na Portě – na stejném ročníku Porty (1985), na kterém reálně existující Nohavica vystoupit nemohl, neboť jeho písně (jmenovitě i Bláznivá Markéta) byly plzeňským národním výborem prohlášeny za ideově závadné, za protisocialistické.  Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami!

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více