Věkový rozdíl 38 let

Psáno pro Tvorbu 52, 1989, č.52 22. 12. 1989, s.6 – 7

Vyšlo v knížce Miroslav Holub – Spisy IV – Paralipomena, Carpe diem 2018
Uspořádal a k vydání připravil Michal Huvar

Rád bych vám básníka Miroslava Holuba představil poněkud netradičně, z velmi úzkého pohledu a neobvyklého úhlu; trochu překvapivě — jako spoluautora několika rockových písní. Mezi básníkem Miroslavem Holubem a hudebním skladatelem Vladimírem Kočandrlem (OK Band) je třicet osm let. Přesto společný rozhovor, který jsem s nimi připravil, vykazuje v ledasčems pozoruhodnou shodu. Bariéry nejsou tedy mezi generacemi, ale mezi stupni různého myšlení.

Ačkoliv se o rockové hudbě říká, že je generační výpovědí, vybral si Vladimír Kočandrle pro tuto výpověď básně autora jiné generace, proč?
Ke spolupráci došlo trochu náhodou, odpovídá Vladimír Kočandrle, po prvním zdařilém období OK Bandu (1980—1983] přišlo období méně úspěšné. Bylo to tím — jak už napsal jeden spisovatel — že zpočátku člověk tvoří ze spontaneity, ta se však po určité době vyčerpá a tak logicky — následuje krize. Na tu musí navázat další hledání. A tak jsme hledali, a to zejména v textech, kde se nám nedařilo. Hledali jsme nějakou současnou injekci, něco moderního, soudobého. A tak jsem si vzpomněl na poezii Miroslava Holuba, kterou jsem si pamatoval ještě z gymnázia (v mém případě to byla sedmdesátá léta) a navíc jsem byl zcela náhodou pozván na jeho literární večer do Violy. A tam jsem si uvědomil, jak básně působí stručným až »šlapajícím« dojmem. Zkusili jsme z jedné básně něco udělat a vznikla písnička Mrtví. Nebylo to ještě úplně ono. Zkusili jsme další a to spojení naší hudby a básní Miroslava Holuba se osvědčilo, takže bychom v té práci chtěli pokračovat.  Číst více

Diana Sixtová a její zajímavá vína – Domaine Arnoux-Lachaux

Psáno pro časopis Medicína a umění 54 1/2019

Sixtová je nejen obchodní ředitelkou firmy Merlot d´Or, která se specializuje na dovoz francouzských vín, ale i zkušenou sommeliérkou. Známe se dlouho a společně jsme s partou milovníků vína projeli za vínem kus světa. Nabízíme vám vždy nějaké zajímavé a cenově dostupné víno. Už jsme, Diano, nebyli dlouho v Burgundsku.

Tak to tě musím pozvat do Domaine Arnoux-Lachaux, které patří bezpochyby mezi špičku vín z Vosne-Romanée. Vinařství jako takové bylo založeno už v roce 1858. Florence a Pascal jsou už pátou generací vinařů rodiny Arnoux. Pascal Lachaux se do rodiny Arnoux přiženil. Když se v osmdesátých letech seznámil s Florence, dcerou Roberta Arnoux, pracoval pro farmaceutickou firmu zabývající se prodejem homeopatik. Zpočátku pomáhal pouze se sklizní, ale postupně vínu doslova propadl. Nejdříve (po svatbě) pracoval po boku svého tchána. Svůj první ročník vinifikoval samostatně v roce 1990. Od roku 1995, kdy Robert Arnoux zemřel, se o doménu starají společně s Florence. On má na starosti vinice a výrobu vína, Florence obchodní stránku podnikání. Nedávno začal na vinařství pracovat jejich nejstarší syn Charles.  Číst více

Ivan Rössler Tajemství zábavy na Nově

Vyšlo v časopise Rytmus života číslo 9, 25. 2. 2019

Před pětadvaceti lety začala poprvé vysílat TV Nova. U jejího zrodu byl i Ivan Rössler, mistr televizní zábavy, který přišel s pořady, jež patřily k nejsledovanějším v zemi.

Tak schválně, pamatujete si »Hogo fogo«, kterým provázeli Štefan Margita (62) a jeho žena Hana Zagorová (72)? »Chcete být milionářem« s Vladimírem Čechem (+61)? A co »Zlatíčka« s Petrem Nárožným (80) nebo Petra Novotného (71) a jeho »Novoty«? S těmito pořady kdysi televize Nova válcovala své konkurenty. Zapsaly se do srdcí celého národa. Jaké ale bylo jejich zákulisí? To nám v exkluzivním rozhovoru odtajnil jejich spolutvůrce Ivan Rössler (73). A rozhodně má na co vzpomínat!

Začněme u »Hogo fogo«: Jak se vám podařilo ze zpěváků Štefana Margity a jeho manželky Hany Zagorové udělat moderátorský tandem?  Číst více

… a národ sedl k televizi

Televize Nova dodnes drží rekord ve sledovanosti. Tehdejší šéfredaktor zábavy Ivan Rössler je jedním z těch, kdo za úspěchem televize stojí.
Text FILIP ROŽÁNEK
Foto MICHAEL TOMEŠ

MAM – Marketing & Media – 4. února 2019

Miss desetiletí, kterou vysílala v říjnu 1997, si zaplo bezmála pět milionů lidí. Podobných zářezů má v tabulce nejsledovanějších pořadů ještě několik a skoro vždycky šlo o estrády. Ve zlaté éře si je zapínaly i čtyři miliony lidí a porazit je dokázal jenom hokej. Na naplňování hesla Nova vás baví dohlížel šéfredaktor zábavy Ivan Rössler. K jeho výsledkům se v digitální době přibližují stanice už jen sporadicky.  Číst více

Brzy je poznáte víc – Petr Oliva

Tento článek jsem napsal před 47 lety a berte ho jako vzpomínku na herce, který nás nedávno opustil. Část rozhovoru najdete i na iDNES.

Psáno pro Svět práce číslo 29, 19. července 1972

Petr Oliva (1943) vzbudil zájem publika i odborné kritiky svým vynikajícím hereckým výkonem v Ibsenově Peer Gyntovi v pražském Divadle E. F. Buriana. Herecký talent se však nerodí přes noc, ani Petr Oliva není výjimkou. Peer Gynt obsahuje Olivovy osmileté herecké zkušenosti. Po absolvování DAMU (1964) působil dva roky v kabaretní skupině Armádního uměleckého souboru, kde si současně odbyl svou základní vojenskou službu. Po příchodu z vojny dostal angažmá v kladenském divadle. Tam vytrval šest let; bral takové role, jako je Mercucio (Shakespeare: Romeo a Julie) Radúz (Zeyer: Radúz a Mahulena), Zlatohlav (Tyl: Tvrdohlavá žena), Lopachin (Čechov: Višňový sad)…  Číst více

Lovec perel Mirko Pašek

Psáno pro iDNES

Dnes je to sedmnáct let, co zemřel v jednadevadesáti letech spisovatel Mirko Pašek. Jeho Lovci perel patří asi k nejznámějším knížkám, které napsal. A není jich málo. Tou první je Loď Opanake, která vyšla, když mu bylo třicet let.
To bylo v roce 1940. Následoval román Vracím se z Babylonu, Jezero plameňáků, Adamův most. Všechny tyto, i následující příběhy se odehrávaly v daleké cizině. Mirko Pašek byl totiž nejen spisovatel, ale i cestovatel, který všechny země, o kterých psal, také navštívil. A také jich nebylo zrovna málo: prakticky celá severní Afrika, Blízký a Střední východ, Cejlon a mnoho dalších.  Číst více

Čágo bélo, šílenci

Psáno pro MUZIMAX

4. 2. slaví Nova pětadvacet let. Nebudu tajit, byl jsem u jejího zrodu. A byl jsem i u zrodu famózního startu pořadu Eso s moderátorkou Terezou Pergnerovou, která do pořadu vnesla osobitý způsob moderování. Někteří kolegové jí říkali „ručička“, protože velmi živě a neobvykle gestikulovala. Ještě jí nebylo dvacet, když moderovala první Eso. Tereza se na Nově neobjevila náhodou.  Číst více

Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami! (postupně doplňuji)

V roce 1997 vydalo nakladatelství FORMÁT a KNIŽNÍ KLUB

ÚVOD

Dovolte mi na úvod malé vysvětlení. Na počátku nebyl vůbec úmysl napsat nějakou knížku. Stalo se ale jednou, že jsem se pustil do řeči s Magdalenou Dietlovou, která mi se zápalem vyprávěla o připravovaném časopisu XANTYPA. Bavili jsme se o tom, co by se tam mohlo tisknout a při té příležitosti jsem se svěřil s tím, že za těch třicet let, co se profesionálně věnuji psaní, se mi doma nashromáždila řada zajímavých rozhovorů, fotografií, kreseb a dalších předmětů a že bych se docela rád k některým lidem, třeba na stránkách jejího časopisu, vrátil. Nechtěl jsem jenom oprášit stařičké výstřižky, ale chtěl jsem se k zajímavým osobnostem, které jsem potkal, v duchu vracet a připomenout si, co všechno jsem s nimi zažil. Někteří už nežijí a pro mnohé jsem věkově mohl být synem nebo dokonce vnukem. Hodně z nich mne velice ovlivnilo a aniž si to možná uvědomili, setkání s nimi byl pro mne obrovský dar. Cítil jsem – a dodnes k nim cítím – přátelský vztah. Jsou mými nedobrovolnými přáteli stejně tak jako všichni ostatní, s nimž jsem se (bohužel) seznámil jen prostřednictvím jejich díla: spisovatelé od Seneky po Henryho Millera, malíři od Bosche po francouzské impresionisty, hudebníci od Bacha po Jaroslava Ježka atd. atd. Ti, o kterých píšu jsem alespoň jednou potkal a mohl si nimi mluvit. Jsem osudu za tato setkání vděčen. Jejich prostřednictvím jsem sáhl hluboko do historie – třeba když jsem si s Cyrilem Boudou povídal o Mikoláši Alšovi anebo s Josefem Sukem o jeho dědečkovi stejného jména a pradědečkovi Antonínu Dvořákovi.  Číst více