Můj příspěvek do sborníku NEŽ SE ZVEDNE OPONA, sestavil Otakar Brůna a vydalo nakladatelství PANORAMA v roce 1984. Já přispěl rozhovorem s Alfredem Strejčkem, jehož jsem jako recitátora velice obdivoval.

Mohl bych vám, milí čtenáři, snadno předstírat, že jsme s Alfrédem Strejčkem čistě pro vás inscenovali pravé nokturno.
Mohl bych bájit o tom, jak jsme se vypravili do Poděbrad, chodili nocí po autentických místech, kde se recituje, a pomocí detailů vyvolávali tehdejší atmosféru. Vidíš tenhle strom? zeptal by se Alfréd Strejček. Pod tímhle stromem jsem recitoval Okudžavu.

A mluvilo by se o Okudžavovi . . .
Ale neudělám to, vzpomínky z těch poutí za poezií jsou tak pevně zakořeněny, že se dají snadno vyvolat i uprostřed nejrušnější Prahy a třeba v jasném odpoledni, kdy po měkkých stínech a lyrických zákoutích není ani památka. Avšak stejně jako lze poezii najít všude, liší se jen svou povahou a „stupněm utajení“ v sebesyrovější skutečnosti, dá se všude i zahrát si na pomyslné nokturno v lázeňské zahradě. Ale k tomu už patří i nezbytná úvodní otázka: Které Neumannovy Poděbrady byly v tvém životě první?  Číst více