Tento článeček jsem napsal do knížky:
Petr Macek: Lesk a špína showbyznysu, str.136 – Nakladatelství JOTA, Brno 2009
S Helenou Vondráčkovou se znám od jejího příchodu do Prahy, kde se velmi rychle stala přední hvězdou divadla Rokoko, jehož ředitel Darek Vostřel patřil do týmu tří „vé“: Vobruba – Vašta – Vostřel. Pro ty, co ony časy nepamatují, připomínám, že „Pepík“ Vobruba byl dirigentem Tanečního orchestru Československého rozhlasu, Jaromír Vašta pak skvělý televizní režisér. Spolupracovat s tímto týmem bylo velice prestižní záležitostí. Je jasné, že Darek Vostřel všechny své hvězdy z Rokoka pravidelně dostával do rozhlasových studií (hity vznikaly především za doprovodu TOČRu) a na televizní obrazovku. Už první písnička s TOČRem (Červená řeka) zajistila Heleně obrovskou popularitu a rok poté i zmíněné angažmá v Rokoku. O Heleně jsem často psal, dělal s ní rozhovory a když mi v roce 1968 nabídl Jiří Malásek po svém návratu z festivalu San Remo, abych otextoval písničku Gli occhi mei, měl jsem radost, že byla určena právě Heleně. nazval jsem jí Utíkej a Josef Vobruba při natáčení v refrénu přidal rozpustilé „j“, takže Helena v refrénu zpívá „jutíkej“.
Proč ale píšu o Heleně, když mám psát o Martinovi Michalovi? Chtěl jsem jen zdůraznit, že zatímco Helenu za ta léta znám poměrně dobře, s Martinem se potkáváme až od té doby, kdy se s Helenou oženil a vstoupil do jejího uměleckého života jako jednatel agentury MM, která Helenu oficiálně zastupuje. Pravda je, že dřív než jsem se s Martinem poprvé potkal, předběhla ho „jeho pověst“. Občas jsem si přečetl něco o tom, jak praštil nějakého drzého fotografa, populární jsou jeho úspěšné i méně úspěšné soudní pře, které vede buď za sebe nebo za Helenu, ale ve kterých vždy velmi razantně hájí zájmy své ženy. Také pár lidí z branže mne před ním varovalo. Jako šéfredaktor redakce zábavy TV Nova jsem měl dost dramaturgů na to, abych nemusel sám jednat s hvězdami a jejich manažery a tak jsem se jen občas s nimi setkával, když jsem se přišel podívat na natáčení. Většinou jsme se pozdravili, prohodili pár slov, byla to vesměs jen letmá setkání. Při jedné takové příležitosti, už ani nevím při jaké, mne Helena seznámila s Martinem. Byl jsem lehce překvapen, když jsem místo zavilého a zarputilého pohledu zaregistroval mírně usměvavého a na první pohled i docela šaramantního člověka. Poté jsme se párkrát potkali a prohodili pár slov. Zase jen obvyklá letmá setkání.
Pak ale přišel velký projekt – čtyřicet let profesionální činnosti. Někdy na jaře 2005 mi zazvonil telefon a volala Helena, že má zajímavou nabídku. Přijeli jsme tenkrát s Jirkou Adamcem do Řitky a Helena nám odvyprávěla, jaký má záměr. Jirka hned začal tvořit logické bloky písní a prakticky během krátké doby jsme se dohodli, že je to pro Novu velice zajímavé. I když se natáčelo 18. října, nechali jsme si onen úžasný koncert na sváteční vánoční dny. Bylo to megashow “Holka od Červený řeky” ve které společně s Helenou vystoupilo více než 35 pěveckých kolegů a kolegyň. Během toho roku 2005 jsem se s Martinem potkával poměrně často, protože organizaci celé show měl na bedrech právě on. V té době jsem musel ocenit jednak jeho pracovitost a především spolehlivost. Cokoliv slíbil, řekl nebo i jen naznačil, vždycky splnil. Je to jeden z mála lidí, se kterým bych nemusel uzavírat žádné smlouvy, protože stačí se dohodnout. Nikdy se už nic bez další dohody neměnilo. Prostě to bylo. Pak jsme se pár let neviděli, mezitím jsem odešel z Novy a začal se věnovat vlastním projektům. Mimo jiné jsem dostal nabídku, abych psal scénáře k pořadu, který koupila TV Prima v Irsku a v originále se jmenoval Lyric board. U nás se vysílal pod názvem Hvězdy u piána. Jako moderátorku si Prima vybrala Helenu Vondráčkovou a tak jsem opět čas od času putoval do Řitky a spolupráce s Helenou a Martinem znovu pokračovala.A zas všechno bez jediného problému.
Když Martin začal plánovat turné Golden Kids opět se obrátil na mne, protože pracuji mimo jiné i pro o2 arenu a jeden z plánovaných koncertů měl být právě zde. V té době jsme se potkávali s Martinem poměrně často. Jeho přístup k přípravě koncertu byl velmi konstruktivní, profesionální a na všem jsme se velice rychle shodli. Martin uvažoval velice realisticky a nemaloval si žádné vzdušné zámky. Bylo mi docela líto, že právě z tohoto projektu sešlo, protože si pamatuji začátky Golden Kids. Bylo to v roce 1968 a byl to, myslím, nápad hudebního skladatele Bohuslava Ondráčka (autora například písně Oh, baby baby). Helena s Martou a Vaškem vystupovali v divadle Rokoko a tak běžně spolu zpívali duety. Jako trio vystoupili poprvé na MIDEM v Cannes a Bohuslav Ondráček jim napsal hit Hej, pane zajíci (text Jan Schneider). Pak společně vystupovali v pařížské Olympii a Golden Kids oficiálně založili 1.11.1968. Název Golden Kids údajně vymyslel Zdeněk Rytíř. Činnost tria byla násilně ukončena v roce 1970 ze známých důvodů (Marta Kubišová byla nesmyslně potrestána zákazem činnosti a stáhla se do ústraní). 3. listopadu 1994 zažila Lucerna triumfální návrat Golden Kids a tak se čekalo, že letošní turné bude opět úspěšné. Proto si Martin Michal naplánoval začátek v pražské Lucerně a podzimní závěr ve velkorysém stylu v o2 areně. Mohu dosvědčit, že Martin celé turné plánoval velice pečlivě a že ho mrzelo, že nakonec nedošlo k dohodě s Martou Kubišovou. Znám jeho verzi, proč k tomu došlo, ale protože neznám verzi Marty Kubišové, které si nesmírně vážím, nebudu se k této otázce nijak vyjadřovat.
Možná by stačilo více diplomacie, ale kdo ví. Martin někdy jedná příliš impulsivně a přímočaře. Ne každému to vyhovuje. Ale na druhou stranu o Helenu se stará skvěle. Mám to z první ruky – přímo od Heleny. Takže Martina Michala bych respektoval, i kdyby mi byl protivný a nesympatický už jenom proto, že je to věcí Heleny. A protože si Heleny vážím a mám ji rád, mám rád a vážím si i lidí kolem ní, protože si to zaslouží. A nebýt Heleny, kdo ví, jestli bych se někdy s Martinem potkal… A omlouvám se za ty historické odbočky, to víte pamětník se chce blýsknout, že si ještě pamatuje… Za pár let to možná už bude horší.