Gustav Oplustil – Za humorem cestou necestou

Gustava Oplustila jsem znal už ze svého externího působení v České televizi. Nikdy jsme spolu nic v té době nedělali. Proto jsem byl rád, když přijal naši nabídku ke spolupráci s TV NOVA, ale o tom dál už samotný Gustav Oplustil:

Po neshodách s tvůrčí skupinou České televize mě oslovil dramaturg televize Nova Radan Dolejš a s ním také režisér Jirka Adamec, zda se nechci autorsky podílet na velkém Nováckém Silvestru, který právě připravují. S oběma jsem se dobře znal, s Jirkou Adamcem nejednou i spolupracoval ještě v dobách Československé televize.
O Radanovi jsem věděl, že jeho skupina Šlapeto se stala pokračovatelem žánru, který jsme kdysi s Podskalským rozjeli, tedy staropražského retra. Zdeněk skupinu objevil a ihned zařadil do jednoho našeho pořadu. Byli výborní a měli u diváků mimořádný úspěch. Vydávali jedno CD za druhým.  Číst více

15 let Novy – Tihle jsou nejpopulárnější!

Článek v AHA, kde jsem i po třech letech, kdy už jsem na Nově nebyl, byl oceněn Helenou Vondráčkovou.

AHA 24. 1. 2009
Nejsledovanější televize v Česku slaví 15 let!
Historii Novy psaly tisíce pořadů a stovky tváří…
PRAHA – Patnáct let. Tedy bezmála 5500 dnů. Přesně 4. února 1994 vtrhl do našich životů fenomén, nemající na televizním trhu obdoby – začala vysílat komerční televize Nova! První svého druhu a od svého zrodu až dodnes suverénně nejúspěšnější. Měřeno »koláči sledovanosti«, jak s oblibou říkával Vladimír Železný, její »otec zakladatel«, nemá úspěch Novy srovnání nikde v Evropě.

Do historie Novy se zapsaly stovky slavných tváří a tisíce pořadů. Jen pár z nich přežilo od roku 1994 až dodnes. Třeba Televizní noviny, vlajková loď Novy, a pak také pořad Na vlastní oči i s oběma zakladateli Radkem Johnem a Josefem Klímou. Další šlágry, stejně jako třeba i moderátoři, ale z obrazovky zmizeli. Taková už televize je. Neúprosná. Okoukáš se? Tak jdeš! V anketě, v níž jsme oslovili 28 celebrit showbyznysu, sportu, politiky, ale i známé lidi ze samotných televizí, jsme zjišťovali, které tváře a pořady Novy byly v historii této televize nejvýraznější.  Číst více

Folkaři

Vladimír Vlasák FOLKAŘI – Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny (Daranus, 2008).
Zajímavá a užitečná knížka, kde jsem se dočetl i o svém husarském kousku, natočení LP Panton na Portě live a jejím následném prodávání po 24 hodinách. Juppovi ale poněkud selhala paměť. K té události došlo až v roce 1985, tedy o rok později.

Zde je onen text:

V roce 1984 Porta vstoupila do 19. ročníku. Padaly další rekordy. Do interpretační soutěže se zapojilo 437 kapel a písničkářů. Z festivalu, který se konal od 3. do 6. července v Plzni, vysílal živě rozhlasový pořad Mikrofórum, rozjelo se vlastní vysílání Radioporty, na kterém se podílel dramaturg Michal Konečný.
Článek Jana Plachetky z předchozího roku, ve kterém si stěžoval na vydavatelskou pomalost, jako by byl částečně vyslyšen. Firma Panton natočila v Plzni desku, která vyšla hned následující den, což byl v době „těžkých porodů“ vinylových alb husarský kousek. „Tenkrát jsme začali spolupracovat s Ivanem Rösslerem v Pantonu,“ říká Michal Jupp Konečný. „Ivan vymyslel, že desku natočíme ve čtvrtek a v pátek se bude na Portě prodávat. To se skutečně povedlo. Vytřeli jsme konkurenčnímu Supraphonu zrak. Panton byl velice přístupný, čtyřskladbové desky v edici Cesty, natáčené na Petynce, vycházely často.“

Porta znamená brána … i do nového století?

Velmi poctivě napsaná historie tohoto obdivuhodného festivalu. Autoři knížky jsou Ivan Doležal a Miloslav Jakub Langer. Knížka vyšla v roce 2001.

23. PORTA ZA DVACET ČTYŘI HODINY
Ne, není to tak, že by v roce 1985 proběhla celá Porta v jednom jediném dni. Chceme-li ale jednotlivé ročníky tohoto hudebního festivalu nějak charakterizovat, potom Portu 85 jednoznačně proslavila dlouhohrající deska, která byla živě natočena ve čtvrtek 4. července ráno v plzeňském kulturním domě Peklo a o den později odpoledne se už prodávala na výstavišti. To byl výkon na tehdejší dobu opravdu obdivuhodný, protože o cédéčkách tehdy u nás nebylo ani vidu ani slechu a výroba matrice na klasickou, tzv. „černou” desku byla poměrně zdlouhavá, takže tento „zázrak umožnila u nás tehdy nová technologie DMM (Direct Metal Mastering), která se k nám dostala teprve na jaře toho roku.
(…)

 Číst více

Bez omezení

Úryvek z knížky Štefana Margity a Michaely Zindelové Bez omezení (Hart 2001) pochází z doby, kdy jsme točili Hogo Fogo.

Když jsem zkoušel v Paříži Vojnu a mír, tehdy mi Hana telefonovala a řekla mi, že během natáčení jednoho televizního pořadu na Nově ji oslovil šéfredaktor zábavy Ivan Rössler, aby jí sdělil svoji myšlenku: udělat s námi dvěma nový zábavný pořad. V tom okamžiku (1999) mě jeho nápad vůbec nezajímal, byl jsem před ostře sledovanou premiérou se skvělým obsazením, ani okamžik jsem se tou myšlenkou nezabýval. O něco později mi zavolal Rössler sám do Paříže a požádal mě o schůzku. Protože nebylo vůbec možné, abych v dohledné době dorazil do Prahy, rozjel se do Paříže sám. Začali jsme všichni tři společně precizovat náměty, jeden z nich byl takový smiřovací pořad, kde by účinkovali rozhádaní lidé a my se je pokoušeli dát znovu dohromady. Chodili jsme spolu po Paříži, zastavovali se v kavárnách, diskutovali, až jsme došli k nápadu na typ pořadu, kde se budou lidé „nachytávat“. Televize Nova je v měřítku na kvalitu a sledovanost neúprosná, natočí se pilotní pořad a podle procent sledovanosti se pokračuje, něho také ne. Za dva měsíce se točil první pořad, na televizi se dívalo vysoké procento lidí, a tak nám televize nabídla, že budeme v programu pokračovat.  Číst více

Kdo je kdo

100 nejmocnějších osobností českého šoubyznysu / Radka Štefaňáková …a kol Vyd. 1 . – Praha: Hart, 2001 . – 205 s.: fot. ; 22 cm ISBN 80-86529-14-2 : Kč 199,00. Kniha o soukromé TV NOVA přibližuje její pořady a moderátory. Medailony nejzajímavějších a nejmocnějších osobností českého šoubyznysu jsou doplněny pohledem astroložky.

Co se tam o mně píše?

Narodil se 21. prosince 1945 v Praze, ženatý (1974), manželka Zuzana Pašková (1947, úřednice), synové Kryštof (1975), Filip (1982), rodiče Karel 1907-57 RNDr., matematik a Soňa (1924-89, úřednice).

Dokud dýchám, doufám.

 

 Číst více

BEZ KRVE

Tak jsem se nechtěně dostal do knížky Honzy Dědka Lucie Šrouby do hlavy (HAK, Praha 2000). Způsobila to nešťastná kauza s písní Medvídek. Koller si nás v přímém přenosu podal. Způsobil to svým způsobem ředitel Novy dr. Vladimír Železný, který nařídil stáhnout Medvídka z pořadu ESO. Nemá smysl to tady rozebírat, ale jednou se možná k tomu ještě vrátím. A teď úryvek z knížky:

Hodně se ještě očekávalo od slavnostního předávání Výročních cen České hudební akademie. Celý galavečer z Veletržního paláce přenášela 8. března 1999 TV Nova. A Lucie byla v hlavních kategoriích nominována celkem čtyřikrát: za album Větší než malé množství lásky, jako kapela roku a na píseň roku dokonce dvakrát – za Medvídka a Svítání (k tomu je třeba přičíst ještě vítězství v žánrové kategorii rock & pop a cenu pro Filipa Renče za klip roku na skladbu Medvídek).
Při převzetí sošky pro skupinu roku Lucie jen poděkovala. Stejně jako když dostávala ocenění za desku Větší než malé množství lásky. Jako předposlední kategorie byla píseň roku; Lucie zde měla dvě nominace ze tří, bylo tedy víc než pravděpodobně, že si cenu odnese i tentokrát. Stalo se. Navíc v žádné kategorii nebyla shoda České hudební akademie tak jednoznačná: Medvídek se stal hvězdou večera.  Číst více

Ve spárech rock ´n´ rollu

Knížku napsal Tomáš Bednařík a vyšla v roce 1997 ke 30 letům trvání skupiny Brutus. A je v ní i historka nazvaná

NEPOSLUŠNÉ MIKROFÓRUM

Skupině Brutus a jejím fanouškům nastaly těžké časy. Bylo jasné, ze pokud chce skupina dál hrát, musí tentokrát změnit nejen svůj název, ale «teritorium působení. Nebyly by to však české hlavičky, aby něco nevymyslely. V obcházení nesmyslných (někdy ale i smyslných) zákazů jsme totiž mistr, světa. Než se budeme prokousávat historií skupiny dál, chtěl bych se ještě zmínit o jedné události, která se přihodila v říjnu roku 1982.

 

 Číst více

Život v tahu

Tuto útlou knížku Ondřeje Konráda a Vojtěcha vydala v roce 1990 TVORBA, kde jsem v té době pracoval.

Přestože se v třiaosmdesátém na jaře střílelo z Tribuny i na agentury a jiné instituce, přestože se v Bartolomějské dívali na Mladý svět jako na kontrarevoluční plátek, pokoušeli se někteří lidé prosadit rock i shora. Ať už se na koncepci Ivana Rosslera, Romana Lipčíka či dr. Jiřího Chlíbce díváme jak chceme, nutno konstatovat, že už v prosinci 1984 dokázali prosadit I. rockový maratón (mj. RG Ventil, Projektil, Žentour, ASPM s tehdy nezaměstnaným Hrubým, SLS) a o rok později jej rozšířili do tří dnů, kde nejen že se objevila profesionální špička po dlouhé době pohromadě (Yo Yo Band, Futurum, Žentour, Synkopy) a obnovila se tradice Kalandrových Blues Sessionů, ale především se tu konala obnovená premiéra Vladimíra Mišíka a Etc .. . Příznivci novějších směrů se ovšem museli spokojit jen s Babaletem, jehož exotiku mohli pořadatelé svazáckým náčelníkům ještě vysvětlit. Ke cti dramaturgie nutno přiznat, že si omezenost výběru uvědomovala a na festivalu, který Maratón prakticky vystřídal, zvolila málem druhý extrém.

Jan Burian: Rychle než to zapomenu

Pod tímto názvem vydal Jan Burian své soukromé zápisky z let 1982 – 1985 (Scéna, Praha 1990). V té době jsem pracoval v Mikrofóru a měl jsem i půl-úvazek u gramofonové firmy Panton. A o tom je v Burianových zápiscích řeč.

Na oficiální půdě byla situace jistě mnohem komplikovanější a když jsme tam lezli, věděli jsme, že toho moc nepůjde. Nicméně vždycky mě rozesmávali někteří redaktoři či dramaturgové, kteří jako by to odmítali brát na vědomí. Když nás Ivan Rössler zval koncem naší poklidné sezóny k účinkováni do rozhlasového Studia mladých, které se nahrávalo v Poděbradech, odevzdávali jsme mu před natáčením ke schváleni texty a monology, aby šije přečetl a radši to zcenzuroval. Mělo to byt první den přímé vysílání a druhý pak jsme měli nahrát rozhlasový recitál. Ivan však pravil „Ale kluci, všechno půjde! Dejte tam, co chcete, to není žádnej problém.“ Tak nás navnadil, že jsme to skutečně udělali, i když přece jen trošku opatrně.

 Číst více