Jan Burian: Rychle než to zapomenu

Pod tímto názvem vydal Jan Burian své soukromé zápisky z let 1982 – 1985 (Scéna, Praha 1990). V té době jsem pracoval v Mikrofóru a měl jsem i půl-úvazek u gramofonové firmy Panton. A o tom je v Burianových zápiscích řeč.

Na oficiální půdě byla situace jistě mnohem komplikovanější a když jsme tam lezli, věděli jsme, že toho moc nepůjde. Nicméně vždycky mě rozesmávali někteří redaktoři či dramaturgové, kteří jako by to odmítali brát na vědomí. Když nás Ivan Rössler zval koncem naší poklidné sezóny k účinkováni do rozhlasového Studia mladých, které se nahrávalo v Poděbradech, odevzdávali jsme mu před natáčením ke schváleni texty a monology, aby šije přečetl a radši to zcenzuroval. Mělo to byt první den přímé vysílání a druhý pak jsme měli nahrát rozhlasový recitál. Ivan však pravil „Ale kluci, všechno půjde! Dejte tam, co chcete, to není žádnej problém.“ Tak nás navnadil, že jsme to skutečně udělali, i když přece jen trošku opatrně.

 Číst více