Kdo je kdo

100 nejmocnějších osobností českého šoubyznysu / Radka Štefaňáková …a kol Vyd. 1 . – Praha: Hart, 2001 . – 205 s.: fot. ; 22 cm ISBN 80-86529-14-2 : Kč 199,00. Kniha o soukromé TV NOVA přibližuje její pořady a moderátory. Medailony nejzajímavějších a nejmocnějších osobností českého šoubyznysu jsou doplněny pohledem astroložky.

Co se tam o mně píše?

Narodil se 21. prosince 1945 v Praze, ženatý (1974), manželka Zuzana Pašková (1947, úřednice), synové Kryštof (1975), Filip (1982), rodiče Karel 1907-57 RNDr., matematik a Soňa (1924-89, úřednice).

Dokud dýchám, doufám.

 

 Číst více

BEZ KRVE

Tak jsem se nechtěně dostal do knížky Honzy Dědka Lucie Šrouby do hlavy (HAK, Praha 2000). Způsobila to nešťastná kauza s písní Medvídek. Koller si nás v přímém přenosu podal. Způsobil to svým způsobem ředitel Novy dr. Vladimír Železný, který nařídil stáhnout Medvídka z pořadu ESO. Nemá smysl to tady rozebírat, ale jednou se možná k tomu ještě vrátím. A teď úryvek z knížky:

Hodně se ještě očekávalo od slavnostního předávání Výročních cen České hudební akademie. Celý galavečer z Veletržního paláce přenášela 8. března 1999 TV Nova. A Lucie byla v hlavních kategoriích nominována celkem čtyřikrát: za album Větší než malé množství lásky, jako kapela roku a na píseň roku dokonce dvakrát – za Medvídka a Svítání (k tomu je třeba přičíst ještě vítězství v žánrové kategorii rock & pop a cenu pro Filipa Renče za klip roku na skladbu Medvídek).
Při převzetí sošky pro skupinu roku Lucie jen poděkovala. Stejně jako když dostávala ocenění za desku Větší než malé množství lásky. Jako předposlední kategorie byla píseň roku; Lucie zde měla dvě nominace ze tří, bylo tedy víc než pravděpodobně, že si cenu odnese i tentokrát. Stalo se. Navíc v žádné kategorii nebyla shoda České hudební akademie tak jednoznačná: Medvídek se stal hvězdou večera.  Číst více

Ve spárech rock ´n´ rollu

Knížku napsal Tomáš Bednařík a vyšla v roce 1997 ke 30 letům trvání skupiny Brutus. A je v ní i historka nazvaná

NEPOSLUŠNÉ MIKROFÓRUM

Skupině Brutus a jejím fanouškům nastaly těžké časy. Bylo jasné, ze pokud chce skupina dál hrát, musí tentokrát změnit nejen svůj název, ale «teritorium působení. Nebyly by to však české hlavičky, aby něco nevymyslely. V obcházení nesmyslných (někdy ale i smyslných) zákazů jsme totiž mistr, světa. Než se budeme prokousávat historií skupiny dál, chtěl bych se ještě zmínit o jedné události, která se přihodila v říjnu roku 1982.

 

 Číst více

Život v tahu

Tuto útlou knížku Ondřeje Konráda a Vojtěcha vydala v roce 1990 TVORBA, kde jsem v té době pracoval.

Přestože se v třiaosmdesátém na jaře střílelo z Tribuny i na agentury a jiné instituce, přestože se v Bartolomějské dívali na Mladý svět jako na kontrarevoluční plátek, pokoušeli se někteří lidé prosadit rock i shora. Ať už se na koncepci Ivana Rosslera, Romana Lipčíka či dr. Jiřího Chlíbce díváme jak chceme, nutno konstatovat, že už v prosinci 1984 dokázali prosadit I. rockový maratón (mj. RG Ventil, Projektil, Žentour, ASPM s tehdy nezaměstnaným Hrubým, SLS) a o rok později jej rozšířili do tří dnů, kde nejen že se objevila profesionální špička po dlouhé době pohromadě (Yo Yo Band, Futurum, Žentour, Synkopy) a obnovila se tradice Kalandrových Blues Sessionů, ale především se tu konala obnovená premiéra Vladimíra Mišíka a Etc .. . Příznivci novějších směrů se ovšem museli spokojit jen s Babaletem, jehož exotiku mohli pořadatelé svazáckým náčelníkům ještě vysvětlit. Ke cti dramaturgie nutno přiznat, že si omezenost výběru uvědomovala a na festivalu, který Maratón prakticky vystřídal, zvolila málem druhý extrém.

Jan Burian: Rychle než to zapomenu

Pod tímto názvem vydal Jan Burian své soukromé zápisky z let 1982 – 1985 (Scéna, Praha 1990). V té době jsem pracoval v Mikrofóru a měl jsem i půl-úvazek u gramofonové firmy Panton. A o tom je v Burianových zápiscích řeč.

Na oficiální půdě byla situace jistě mnohem komplikovanější a když jsme tam lezli, věděli jsme, že toho moc nepůjde. Nicméně vždycky mě rozesmávali někteří redaktoři či dramaturgové, kteří jako by to odmítali brát na vědomí. Když nás Ivan Rössler zval koncem naší poklidné sezóny k účinkováni do rozhlasového Studia mladých, které se nahrávalo v Poděbradech, odevzdávali jsme mu před natáčením ke schváleni texty a monology, aby šije přečetl a radši to zcenzuroval. Mělo to byt první den přímé vysílání a druhý pak jsme měli nahrát rozhlasový recitál. Ivan však pravil „Ale kluci, všechno půjde! Dejte tam, co chcete, to není žádnej problém.“ Tak nás navnadil, že jsme to skutečně udělali, i když přece jen trošku opatrně.

 Číst více